Pojem soucit se vztahuje k pocitu, kterým může člověk pociťovat lítost nad někým, kdo trpí. Soucit neznamená, že se daný člověk cítí úplně stejně jako ten, kdo trpí, ale že ho v tomto utrpení doprovází, protože je mu to také někdy líto. Soucit je považován za jeden z nejlidštějších pocitů, které mohou existovat, protože to znamená, že se člověk může, dokonce i nedobrovolně, přiblížit k druhému, který trpí nebo je zoufalý, aniž by nutně procházel stejnou situací.
Slovo soucit pochází z latinského výrazu cumpassio což znamená „doprovázet“. To znamená, že soucit se liší od ostatních pocitů, protože jedinečné je, že člověk, který cítí soucit, nemusí nutně trpět stejně jako ten, kdo soucit trpí, ale vidět druhého v situaci bolesti, úzkosti, strachu nebo beznaděje je co to poznamená. Soucit je to, co umožňuje lidské bytosti přestat alespoň na okamžik myslet na sebe a myslet na druhého, i když utrpení neodpovídá tomu, kdo soucit cítí. Je to způsob, jak se k druhému přiblížit a pocítit hroznost tohoto utrpení.
Obecně platí, že většina náboženství zdůrazňuje důležitost, kterou má pro lidstvo takový pocit, jako je soucit, protože se má za to, že díky němu může být lidská bytost laskavější, vstřícnější a ušlechtilejší, protože soucit je ten, který nutí někoho cítit nebo se snaží doprovázet člověka. jiný. Ve skutečnosti pro monoteistická náboženství není soucit přítomen pouze v lidské bytosti, ale především v božství, které je soucitné a laskavé k člověku, aby toto poselství mohlo napodobovat ve svém každodenním životě v živém obrazu.
Kromě náboženských otázek je soucit schopnost, kterou mohou všechny lidské bytosti (dokonce i některá zvířata) rozvíjet po celý život v různých situacích. Ti lidé, kteří nejsou schopni cítit soucit, jsou často lidé, kteří prošli nějakým druhem traumatu nebo bolesti tak velké a trvalé, že jim to brání cítit soucit s ostatními.
