Morálka je soubor přesvědčení a norem, které řídí a orientují chování lidí, jednotlivě nebo ve skupinách.skupina v dané společnosti je něco jako parametr, který musí znát, když je něco špatně nebo správně.
Etymologicky slovo pochází z latinského moris, jehož překlad by byl překlad Zvyk, a přestože většina lidí používá termíny morálka a etika zaměnitelně a není to ani špatné, morálka je spíše spojena s konkrétním a praktickým jednáním, například mohou existovat správné nebo nesprávné morálky nebo zvyky, jako je dávání v sídle starší, zdravotně postižená nebo těhotná osoba ve veřejné dopravě, abychom názorněji ilustrovali první případ a to nereagování na pozdrav, což by byl případ nesprávného zvyku.
Morálka, jak jsme řekli, úzce souvisí s akcíMezitím bude mít každý lidský čin dopad na sociální sféru a bude mít nějaký typ důsledků, které mohou být pozitivní nebo negativní, a pro tuto situaci to bude tak, že čin bude posouzen zbytkem společnosti jako dobrý nebo špatný, podle potřeby. Proto je pro šťastné a zdravé soužití skupiny nutné, aby existoval takový předem stanovený návod dobrého a špatného jednání, aby každý jedinec, který právě vyšel na svět, věděl, pro kterou stranu se rozhodne. být na.
To druhé, o čem jsem se vyjadřoval, se nazývá objektivní morálka, protože bez ohledu na to, zda je jedinec chce dodržovat nebo ne, tyto morální normy existují, existují navzdory sobě a svým činům.
Po všech těchto rozhodnutích, která jsme vyjádřili výše, vyplývá, že je na každém jednotlivci, aby si vybral, jakou cestu chce jít, zda je v souladu s morálními předpisy místa, kde žije, nebo se proti tomu bouří, ale bere v úvahu zohlednit negativní důsledky, které to samozřejmě bude mít, jako je diskriminace nebo izolace způsobená zbytkem komunity, ke které patří.
Stejně jako etika, pojem, který má své místo i zde v definici ABC, byla morálka již ve starověku předmětem studia, pozornosti a výuky velkých myslitelů, jako byli mimo jiné Platón, Aristoteles, Sokrates, Pythagoras a Epikuros.
