Takzvaná Vídeňská úmluva vstoupila v platnost na počátku 80. let 20. století a je mezinárodní dohodou ve vztahu k trhu prodeje zboží. Jedná se o pakt zasazený do mezinárodního práva, který upravuje obchodní smlouvy o dopravě po celé planetě.
V současnosti je Vídeňská úmluva dohodou, kterou podepsalo více než 80 zemí světa. Jednoduše řečeno, tento velký pakt spočívá v požadavku, který musí prodávající bezplatně převést na kupujícího vlastnictví zboží. Je to proto, že se tak nedostává do konfliktu s jinými právními tradicemi, které by mohly bránit mezinárodním předpisům, jako je například Vídeňská úmluva.
Problém výkladu obchodních pravidel
Vídeňská úmluva byla zahájena s cílem minimalizovat možné výklady v obchodně-prodejních a nákupních vztazích
Vídeňská úmluva v tomto smyslu neříká, jak mají být pravidla vykládána, ale spíše zdůrazňuje obecné zásady, kterými by se měly obchodní vztahy řídit. Mezinárodní rozměr této smlouvy tedy znamená, že soudce konkrétní země nemůže vykládat ustanovení podle smyslu svého vnitřního právního řádu, ale musí mít na paměti její mezinárodní charakter.
Zvláštnosti Vídeňské úmluvy
Kupní smlouvy se týkají dodání zboží, které je předmětem výroby, a proto se nevztahují na nákup a prodej zboží pro soukromé použití, obchodní tituly nebo dražbu zboží.
Obsah Vídeňské úmluvy má za cíl podporovat jednotnost obchodních vztahů a podporovat nákup a prodej v jeho nadnárodním rozměru.
Smlouvy budou účinné a platné pouze tehdy, budou-li známy zúčastněným stranám.
Prodávající je povinen některé zboží dodat podle ustanovení smlouvy, jasně označené a s odpovídající dokumentací. Stejně tak jsou specifikovány povinnosti, které musí prodávající převzít ve vztahu k balení, přepravě a bezpečnosti zboží.
Na druhé straně musí kupující splnit řadu povinností souvisejících s prohlídkou zboží, platebními lhůtami a souladem převzetí zboží.
Nakonec jsou specifikována práva a právní kroky, které lze uplatnit v případě porušení smlouvy.
Fotografie: iStock - spastonov / EdStock
