Termín lingvistika označuje disciplínu, která se zabývá vědeckým studiem struktury přirozených jazyků a také znalostí, které o nich mají jejich vlastní mluvčí. Lingvistika se tedy jako každá věda zaměřuje na studium a vysvětlování zákonitostí, které ovládají jazyk, vysvětlující nám všem, jak jazyky fungovaly v určitém časovém okamžiku, což nám také umožní pochopit jejich obecné fungování.
Současná neboli moderní lingvistika se začala rozvíjet v 19. století, ale s posmrtným vydáním Kurz obecné lingvistiky, který vydal jeden z největších odborníků na toto téma, Ferdinand de Saussurelingvistika se stane samostatnou vědou, ale integrovanou do sémiologie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi jazykem (systémem) a řečí (použitím) a na definici jazykového znaku. Tehdy, již ve 20. století, uznávaný lingvista Noam chomsky, přidal k věci základní aspekt, rozvinul to, co je známo jako proud generativismu, který nabízí nový pohled na toto téma, zaměření a myšlení na jazyk jako na proces mysli mluvčího a na vrozenou kapacitu, kterou máme jednotlivci které nám umožňují používat a osvojovat si tento jazyk.
Existuje několik úrovní, na kterých lze studovat jazyk jako systém, aniž bychom něco nechali stranou, jsou to: foneticko-fonologická (zaměřuje se na studium fonémů a zvuků řeči), morfosyntaktická (studuje slovo, mechanismy tvorby a jejich formování, lexikální rovina (studuje slova jazyka), sémantická (studuje význam jazykových znaků).
Přitom z hlediska řeči bude text považován za nadřazenou jednotku komunikace a pragmatiky, která má na starosti studium výslovnosti a výslovnosti.
