Všeobecné

definice morálního soudu

Normálně a velmi zřídka se to nestává, naše činy, naše výroky kolem nás generují názory a hodnocení etického charakteru, dokonce je provádíme ohledně jednání lidí kolem nás. Tímto chceme vyjádřit, že se ukazuje, že je velmi běžné, že vše, co děláme a říkáme, vyvolává v druhých morální a etické ocenění.

Tyto úvahy však obvykle vycházejí z tradic, zvyků a obyčejů, které mají v dané společnosti dlouhou historii, ze zkušeností předávaných lidmi blízkými a také z ještě rozšířenějších společenských konvencí, které jsou např. sdílené mezi různými kulturami.

Formálně se to nazývá morální úsudek pro ten mentální akt, který potvrzuje nebo popírá morální hodnotu tváří v tvář určité situaci nebo chování, jehož jsme svědky, to znamená, že morální úsudek, který je vydán jako výsledek, bude konkrétně vysloven na přítomnost nebo nepřítomnost etiky ve skutečnosti nebo postoji.

Morální soudy jsou možné díky morálnímu smyslu, který má každá lidská bytost. Tento morální smysl je výsledkem schémat, norem a pravidel, které jsme si osvojovali a učili se během svého života. Svým morálním úsudkem můžeme zjistit, zda jednání postrádá etické zásady nebo je s nimi v rozporu.

V první řadě to bude rodina, rodiče, prarodiče, kteří nám budou předávat tyto informace a předpisy, poté přijdou na řadu výchovné instituce, do kterých zasahujeme a kterým je svěřen náš výcvik, a nakonec prostředí, ve kterém se budeme vyvíjet, které nám také řekne a naznačí, co je správné, co je špatné, nás mimo jiné povede k dobrému, špatnému.

Také a dnes více než kdy jindy jsou média jakožto tvůrci veřejného mínění zásadní na žádost tvorby morálních soudů. Mnoho lidí příliš oceňuje ocenění, která vydávají, a nakonec je opakují. Proto je důležité, aby si toho byli ti, kteří v nich pracují, vědomi a byli při komunikaci zodpovědní.

Pak, když za určitých okolností musíme vynést morální úsudek, všechna ta zavazadla, která automaticky přezkoumají naši vlastní zkušenost jako důsledek požadavku vyjádřit úsudek, nám okamžitě zpřístupní všechna tato učení, přesvědčení a úvahy. o tom, co je dobré a co špatné, co nás tolik učí rodina, škola a společnost a co nám pomůže určit, zda je tento čin nebo chování zasazeno do něčeho dobrého, špatného, ​​přijatelného nebo ne.

Z toho vyplývá, že vzdělání a hodnoty, které nám byly vštěpovány od dětství, budou základem a základem, na kterém můžeme určit, kdy je něco správné nebo špatné.

Vždy, prostřednictvím morálního úsudku, je záměrem pokusit se dospět k pravdě něčeho.

Definice něčeho jako morálně dobrého nebo špatného tedy není rozmarná otázka, v některých výjimkách může být, ale v normálním a obvyklém není a bude úzce spojena s veškerým naším morálním výcvikem.

Mezitím se může stát, že kvůli určitým problémům, jako je lhostejnost, saturace nebo zapomnětlivost, byly tyto poskytnuté standardy včas odmítnuty, pak se jistě ti, kteří se ocitnou v této situaci, setkají s určitými obtížemi, pokud jde o zvládání. například ve společnosti, pokud by odmítali pravidla nebo jim byla lhostejná, bylo by dobré soužití nebo rozvoj člověka ve společnosti prakticky nemožné, stejně jako možnost umět správně soudit, aniž by se mýlili, když něco není. správně nebo špatně, to znamená rozpoznat, kdy je něco, co se dělá, dobré nebo špatné.

Bohužel v těchto případech jsou výsledky katastrofální a důsledky jsou velmi nebezpečné pro ty, kteří postrádají morální úsudek, protože jejich chování a jednání bude nevyhnutelně ovládáno nerozumem, který nebude věnovat pozornost skutečnosti, že jejich jednání způsobuje škody nebo konflikty.

Zločinci jsou svědky toho, co říkáme. Pachatel žije vždy v rozporu s normou, s tím, co je společensky dohodnuto a co se od člověka přirozeně očekává. Okrajový život téměř vždy skončí tak, že zničí ono hodnocení mezi dobrým a špatným a všechny ty, které byly dítěti vštěpovány o morálních hodnotách.

$config[zx-auto] not found$config[zx-overlay] not found