Slovo nemajetný se používá k označení osoby, která se nachází v konkrétní situaci chudoby a bídy. Nemůžeme říci, že chudý je typ člověka, ale spíše by bylo vhodné poukázat na to, že je to člověk jako každý jiný, který žije v určitých podmínkách bídy a opuštěnosti. Je důležité to objasnit, protože bída nebo stav strádání se netýká pouze určitého typu osoby, etnika nebo kulturní skupiny, ale může být realitou, které může čelit každá lidská bytost v závislosti na určitých obecných vnějších faktorech.
Chudým je ten, kdo vede životní styl, který podle toho, co úřední orgány stanoví, neodpovídá základním potřebám a právům na uspokojení. To znamená, že nemajetným člověkem je člověk, který nežije pod stabilní střechou, který nemá přístup k základním službám, jako je zdraví, pomoc, vzdělání atd. a to také vede život založený na bídě a chudobě kvůli nezaměstnanosti a složitému systému komplikací, které se běžně sčítají, jako jsou závislosti na různých látkách, určitá míra sociálního odcizení (i když k tomu ne vždy dochází) atd.
Pro odborníky je bezdomovcem osoba, která je na nižší úrovni, než je ta, která je běžně považována za chudou, protože ta, ačkoli nemá uspokojena základní práva, k nim může mít nepravidelný přístup (např. nestabilní zaměstnání, živnosti nebo různé formy práce, které nijak nedosahují k uspokojení základních potřeb člověka). Na druhé straně bezdomovci jsou lidé, kteří žijí zcela opuštěně, protože nemají střechu nad hlavou ani žádný druh majetku či služby, které by jim umožnily zlepšit si život nebo se dostat dopředu.
Bezdomovectví je velmi složitý problém, kterému musí čelit většina světových společností, a to proto, že tváří v tvář luxusu a nadměrné spotřebě materiálních statků obyvatelstvem je jen zlomek toho, který je vynechán. systému a musí čelit nedůstojnému životu, který není spravedlivý. Na druhou stranu s nemajetnými se v matrikách a inventurách moc nepočítá, takže jejich situace se málokdy řeší a naopak do této životní úrovně spadá stále více lidí.
