Být s něčím spokojený znamená to přijmout, a ačkoli při použití tohoto přídavného jména je člověku obvykle přisuzován pozitivní význam, v případě konformity se toto přijetí stává negativním, pokud se člověk vyznačuje tím, že přijímá vše, co se mu děje, bez ohledu na to, zda to je negativní nebo pozitivní a nedělejte nic pro boj proti tomu, co se vám nelíbí nebo neuspokojuje.
Termín konformismus je abstraktní termín, který se používá k označení postoje, který lidská bytost může mít k životu a různým situacím, které musí každý den prožívat. Myšlenka konformity pochází z přídavného jména „vyhovovat“.
Konformita je v mnoha ohledech jedním z nejběžnějších postojů naší doby a souvisí to s typem společnosti, ve které žijeme. Dnešní společnost způsobuje, že její členové jsou ponořeni do složitého systému rutin, požadavků, povinností a povolání, kterých se jen velmi těžko zbavuje, chce-li člověk co nejlépe přežít.
Tváří v tvář permanentní potřebě dodržovat společenské rutiny a příkazy mají lidé tendenci projevovat spíše konformní postoje ke své současnosti a svému osudu, protože prostě nemají čas ani dost sil bojovat proti tomu, co je neuspokojuje.
Konformismus má často co do činění se strachem nebo nejistotou ze ztráty svého sociálního místa, nechtít se změnit, protože je na bezpečném místě, nehledat další triumfy nebo úspěchy, protože ty, které člověk vlastní, jsou již dost na to, aby vedl více nebo méně normální život.
V různých dobách lidské bytosti věděly, jak se bouřit nejen proti každodenním situacím, ale také proti sociálním, politickým a kulturním strukturám, což generuje změny tak hluboké, že společnost už nikdy nebyla jako dřív.
Jasným příkladem toho může být Francouzská revoluce, jeden z nejdůležitějších historických okamžiků pro Západ, protože znamenal změnu paradigmatu nejen politickou, ale i sociální a kulturní. V takové době hraje konformismus velmi malé nebo téměř žádné místo, protože lidé tuto realitu nepřijímají a jsou různými způsoby nespokojeni.
