Změny teploty mají důsledky na fyzikální nebo chemické vlastnosti hmoty. V tomto smyslu může zvýšení nebo snížení teploty způsobit změnu v její délce, objemu nebo barvě v těle. Tyto a další změny lze měřit teploměrem, který určuje, jak studené nebo horké je těleso.
Na začátku 17. století se několik vědců pokusilo vytvořit systém pro měření teploty plynů a kapalin.
Vynálezcem teploměru byl na počátku 17. století Ital Galileo Galilei. První teploměr byl založen na expanzi plynu, ale postupem času se začaly používat rtuťové teploměry. V současné době existují různá zařízení pro měření teploty ak tomu se používají externí senzory. V každém měřicím přístroji jsou indikátory, které odpovídají určité teplotní stupnici.
Tři nejpoužívanější teplotní stupnice
Aby pojmy chlad a teplo nebyly subjektivní, bylo nutné zavést stupnici, která přesně měřila teplo tělesa. Na Reanumurově stupnici bod tuhnutí vody dostal hodnotu nula stupňů a bod varu dosáhl 80 stupňů. Tato forma měření se přestala používat v 19. století, protože byla nahrazena jinými.
Celsiova stupnice Je pojmenována po švédském vědci Andersi Celsiovi (1701-1744). V něm stupeň 0 představuje bod tuhnutí vody, zatímco 100 odpovídá jejímu bodu varu.
Kelvinova stupnice, také známý jako absolutní stupnice, se běžně používá ke kontrole chování plynů. Jinými slovy, měří se tlak plynu s konstantním objemem a změnou teploty. Ve stupních Kelvina odpovídá absolutní nule -273 stupňům Celsia.
Na stupnici Fahrenheita teplota tání vody dosahuje 32 stupňů teploty, zatímco bod varu je 212 stupňů. Tato forma měření teploty se používá v anglosaských zemích, ale postupně je tento systém vytlačován ve prospěch mezinárodního systému.
Teplota je fyzikální veličina a přímo souvisí s energií částic, které tvoří různá tělesa.
Čím více se částice v tělese pohybují, tím vyšší je jeho teplota.
Mějte na paměti, že teplota nemá maximální limit, ale minimální limit. V tomto případě mluvíme o naprostém minimu.
Foto: Fotolia - Attaphong
