Rodina je zásadním záchytným bodem pro každé dítě, které si v dospělosti uvědomí hodnotu kořenů a v dětství vyrůstá v prostředí ochrany, péče a lásky. Nukleární rodina odkazuje na to jádro osobní intimity. To znamená, že ačkoli rodinná skupina může být velmi široká, protože ji tvoří prarodiče, strýcové a sestřenice, jádro je naopak redukováno pouze na rodiče a děti.
Je třeba zdůraznit, že za nukleárního člena rodiny je považován i pár bez potomků. Nebo jsou do této klasifikace zahrnuty i případy osamělého rodiče, který vykonává roli otce a matky v péči o děti.
Nutno dodat, že rodina, která zdaleka není statickou a nehybnou entitou, je v neustálém pohybu. Proces formování domova je podmíněn i okolnostmi kulturního prostředí.
Dominantní rodina
Dnes, v industrializovaných prostředích, se věk, kdy se páry rozhodnou uzavřít sňatek a mít děti, oddaluje. Náboženské zvyky se také změnily, protože stále více párů tvoří domov, aniž by prošli oltářem.
Na druhou stranu se nukleární rodina potýká také s důležitým problémem: nárůstem počtu rozvodových případů, který s sebou přináší nové formy rodiny tváří v tvář důkazům, že láska již není na celý život (nebo v mnoha případech není). Prodloužení střední délky života také znamenalo nové potíže ve společném soužití v páru.
Rozšířená rodina
Tento model byl dominantní na Západě. Je třeba zdůraznit, že širší rodina označuje skupinu tvořenou integrací dalších blízkých a příbuzných. Například je běžné, že se širší rodina účastní svateb a akcí tohoto typu, které se konají v této skupině.
Naopak společné bydlení doma představuje jádro intimity, ve které žijí pouze rodiče a děti. Rodinné vztahy jsou poznamenány láskou, protože rodiče nabízejí svým dětem bezpodmínečnou podporu po celý život. Rodina je formou sociální struktury, která má své zákonitosti (normy soužití).
Fotografie: iStock - Dragan Radojevic / sturti