Sociální dějiny chápeme jako způsob zobrazování či vyprávění dějin, který bere v úvahu všechny společenské jevy jako základní součást vypracování historické zprávy. Sociální dějiny tak konfrontují nebo polemizují s těmi tradičními způsoby vyprávění minulosti, v nichž činy vykonávali pouze političtí nebo vojenští vůdci a v nichž národy nebo společnosti měly v historickém úsilí malou nebo žádnou hodnotu. Sociální dějiny jsou poměrně nedávným odvětvím dějin, vezmeme-li v úvahu, že člověk vždy vyprávěl minulost a že tento způsob, jak to dělat, se objevil až v polovině 19. století, aby se na počátku 20. století upevnil se slavnou školou francouzských Annales.
Sociální historie je možná jedním z nejinovativnějších způsobů reprezentace událostí minulosti, vezmeme-li v úvahu, že od pradávna byly dějiny vždy vypracovány na základě konkrétních anekdot, které byly založeny na akcích velkých vojenských, politických nebo náboženských vůdců. Neboť sociální historie, jak už její název napovídá, důvodem všech změn, respektive prostorem, kde se tyto změny a historické události odehrávají, není nikdo jiný než společnost sama. Pro sociální historii je tedy zajímavější věnovat pozornost společenským změnám, které může komunita vykazovat v průběhu času a které mohou vést k velkým historickým událostem nebo jevům.
Ústředním rozdílem je také uznání, že sociální změny jsou mnohem progresivnější a dlouhodobější, takže jejich účinky nebo výsledky jsou mnohem méně viditelné než jednoduché anekdoty, které lze přesně rozpoznat a datovat. Sociální historie je produktem změn mentality, způsobů chápání světa, nespokojenosti a nepohodlí nahromaděných po dlouhou dobu, tlaku, strachu.
Jasným příkladem toho by bylo vidět Francouzskou revoluci očima sociálních dějin. Revoluci pro ni neuskutečnil nikdo jiný než Francouzi, kteří kvůli mnoha historickým událostem (nízká politická účast, ztracená úroda, zbohatnutí šlechty, vysoké daně) hromadili nepohodlí a mrzutost. Tuto a mnohé další historické události nelze chápat jako nespolečenské jevy nebo jevy vyplývající z rozhodnutí jediného člověka nebo politického a vojenského vůdce.
