Je známá jako Etický emotivismus K tomu cílový etický proud (část etiky, která se zabývá analýzou mravního jazyka) který zastává názor, že hodnotové soudy vycházejí z individuálních emocí a pak bude účelem přesvědčit ostatní, aby cítili, jak se cítímea dokonce se pokusit získat ty, které lidé, kteří myslí úplně jinak, oceňují situace stejným způsobem jako my.
Emotivismus nevyužívá racionálních prostředků k prokázání platnosti svého návrhu, ba co víc, absolutně se od něj obejde a jako prostředek k poznání morální pravdy používá pouze emoce a jejich spontaneitu..
Jeho hlavními cíli je na jedné straně být prostředkem k ovlivnění chování lidí, mimo jiné verbálními činy, emocemi, prosbami, pocity, a na druhé straně je morální jazyk používán k vyjádření postoje k situacím, popř. věcí, a proto je třeba je odlišovat od prostého subjektivismu.
Například na příkaz tohoto filozofického systému nám výroky typu závist je velmi špatná neřeknou nic o povaze aktu závisti samotné, ale vyjadřují vlastně pocit, který to, tedy závist, vyvolává.
Mezi nejvěrnější představitele emotivistického proudu patří filozofové David Hume a Ludwig Josef Johann Wittgenstein.
HumeZe své strany se domníval, že je absolutně nemožné založit morální možnosti na rozumu; ani ve faktech, ani ve vztazích idejí není nic, co by se dalo považovat za dobré nebo špatné, protože morální význam, který budou mít, bude dán v kontextu našich předchozích záměrů a vkusu. Morální úsudek bude podle Huma založen na pocitu souhlasu nebo nesouhlasu, který zažíváme za různých okolností.
Mezitím, WittgensteinDomníval se, že vše na světě je takové, jaké je, neexistuje žádná hodnota, a proto snaha definovat hodnotu by šla na hranici samotného jazyka. Co je spojeno s etikou, bude, jakmile to bude možné ukázat.
