Sociální

definice nespokojenosti

Nespokojenost je vnitřní pocit, který člověk zažívá, když cítí, že určitá realita nesplňuje jeho očekávání. Nespokojenost ukazuje úroveň osobního rozčarování způsobeného frustrací, že určité přání nebylo splněno.

Je to velmi lidský pocit, který lze zasadit do velmi specifických oblastí: v práci se tak člověk může cítit, když má nejistou práci, v období dlouhodobé nezaměstnanosti, když čelí práci, která nesouvisí s profesionální povolání, uvíznutí v práci...

V říši páru

Stejně tak se ve vztahu může objevit pocit nespokojenosti, když jeden člověk věnuje více pozornosti vadám druhého než jeho přednostem. Z hlediska štěstí je neštěstí poznamenáno hlubokou mírou osobní nespokojenosti s přítomností, kdy člověk bilancuje svou existenci a cítí se daleko od bodu, kde by skutečně chtěl být.

Riziko chronické nespokojenosti

Nespokojenost není sama o sobě negativní, ale je, když se stává chronickou. To znamená, když si člověk zvykne být v tomto bodě.

Z pozitivního hlediska pocit nespokojenosti nabízí cenné informace o nutnosti změny v určité oblasti. Proto člověk, který si uvědomí, jak se cítí, může ocenit, že s tím něco udělá.

Bojujte za štěstí

Nespokojenost se však stává chronickou jako důsledek touhy po perfekcionismu nebo bezmezné ctižádosti těch, kteří neupravují svá vlastní očekávání, aby je přizpůsobili realitě. Existují určité znaky, které pomáhají identifikovat nespokojenost: neustálé stěžování si a negativní myšlení jsou dva postoje typické pro ty, kteří se necítí spokojeni s tím, co mají, a touží po více.

Nespokojený člověk žije více vědomě nedostatku a nepraktikuje existenciální vděčnost. Tímto způsobem hodně trpí, protože si neváží všeho, co vlastní. Je to jako s věčně nespokojeným dítětem.

Nespokojenost může být výchozím bodem v procesu osobního rozvoje, k čemuž dochází, když člověk zahájí proces koučování s cílem ukončit tento vnitřní pocit a otevřít dveře štěstí. Dosažení tohoto bodu znamená úsilí a zlepšení.

$config[zx-auto] not found$config[zx-overlay] not found