Nadpřirozená síla, která urychluje události, aniž by se jim dalo předejít
Termín osud představuje různé odkazy v závislosti na kontextu, ve kterém se používá.
Nejoblíbenější ze všech významů slova je ten, který říká, že cíl je nadpřirozená nebo neznámá síla, o které se věří, že nevyhnutelně působí, jak na lidi, tak na události a která způsobuje, že jednají takovým způsobem nebo následují jeden za druhým, protože se předpokládá, že je již „napsáno“, že bude . .. "Osudem jednotlivce je řada nevyhnutelných událostí, z nichž nebude moci uniknout." "Osud nechtěl, abych nastoupil do toho autobusu, který nakonec vykolejil na silnici."
Kdo věří v tuto sílu nebo osud, je přesvědčen, že nic, co se mu neděje a děje kolem něj, se neděje náhodou, ale že vše má předurčenou příčinu a vznikají z neznámé síly, která je sráží..
Osudu je přisuzována entita přirozené, spontánní a z rozumu nevysvětlitelné síly, která vede k lidským činům a událostem neúprosně k účelu nebo cíli, do něhož vůle nikoho nemůže zasáhnout nebo zprostředkovat, aby se mu vyhnul nebo jej změnil. To znamená, jak jsme řekli dříve, váš osud, můj osud, jejich osud, pro ty, kteří věří této pozici, je samozřejmě již předem poznamenán tou nadpřirozenou silou a bez ohledu na to, jak moc se snaží dělat věci, aby ji upravili nebo překroutili. jejich rozhodnutí, nic než nic To lze udělat, jen to přijmout a žít podle toho.
Samozřejmě existuje velké množství lidí, kteří se také domnívají, že tento osud je nesmysl a že nic a nikdo nemůže určit, co se s druhým stane později v životě. Mezitím ti, kteří zastávají tuto pozici, platí opak, že každý člověk je svými činy a opomenutími strůjcem svého vlastního osudu a že jsou to jeho životní volby, které určí, jak půjdou a co se s nimi stane. zjevně dobré a špatné.
Filozofie determinismu
Podle toho, co filozofický proud o Determinismusvšechny myšlenky a činy lidských bytostí jsou kauzálně určeny řetězcem příčin a následků, zatímco ve své nejpřísnější formě jsou představovány silný determinismus neexistují žádné náhodné události, na druhé straně pro slabý determinismus existuje korelace mezi přítomností a budoucností, která podléhá vlivu náhodných událostí.
Vize řecko-latinského náboženství a kultur
Osud také vstoupil do úvahy u většiny náboženství; jsou někteří, kteří tvrdí, že osud je plán navržený Bohem, který žádná lidská bytost nemůže změnit ani mu odporovat, místo toho, Křesťanství jaksi odmítá koncepci absolutního předurčení a říká, že Bůh obdařil lidi svobodná vůle proto mohou činit svá vlastní rozhodnutí, aniž by podléhali plánům mistrovského osudu.
Ve starověkých západních kulturách, jako jsou řecké a římské, tak důležité ve své době, také koncept a myšlenka osudu zaujímaly relevantní místo, to znamená, že věděl, jak být přítomný, zatímco byl považován za vůli. Božský, který předem určil, co se stane, a také si myslel, že proti tomuto předurčení nelze nic dělat. Ale každá z výše zmíněných civilizací věděla, jak mu dát konkrétní jméno, které nemá nic společného se slovem, které dnes používáme. A tak tomu Římané říkali štěstí a Řekové Moira.
Náhoda spočívala v přesvědčení, že tváří v tvář zlému nebo dobrému osudu nelze nic dokázat.
Aplikace něčeho k dosažení cíle
Dalším použitím termínu je označení použití věci k určitému účelu. "Cílem těchto peněz bude zaplatit studium našeho budoucího syna."
Něčí místo příjezdu
Také v místo příjezdu, do kterého osoba nebo věc míří, se označuje termínem cíl. "Vlak, který odjíždí v půl šesté z hlavního nádraží, vás doveze přímo do cíle."
Synonymum zaměstnání
Na druhou stranu, když chcete zaúčtovat něčí práce nebo povolání k označení se používá slovo určení. "Laura se ucházela o místo úrazové sestry na pracovišti."
A do místo zaměstnání také se tomu říká osud.
