Přídavné jméno všední se používá ve vztahu ke každodenním a obyčejným věcem, tedy typickým pro každodenní život. V tomto smyslu slovo všední pochází ze světa.
Světské radosti
Pojem pozemského je třeba chápat v protikladu k vyšší rovině, duchovní rovině. Světské a duchovní jsou antagonistické reality. Mluvíme-li tedy o světských požitcích, máme na mysli požitek z dobrého jídla, příjemné procházky, přátelského rozhovoru, četby zajímavého románu a zkrátka jednoduchých věcí v životě, které nám poskytují uspokojení. Na druhé straně jsou potěšení, která přesahují a která mají duchovní složku. Tímto způsobem je nirvána jako důsledek zenové meditace formou potěšení, které není světské.
Jiný význam slova
Pojem světský má i jiný význam. Když má někdo rád luxus a navštěvuje vybraná prostředí, říká se, že žije všedním životem. V tomto smyslu je takzvaná vysoká společnost společenskou třídou, která si užívá světské věci. Přídavné jméno všední má v těchto případech jasnou pejorativní konotaci, neboť je spojeno s povrchností a ješitností vytříbených prostředí vysoké společnosti.
Myšlenka světa a všednosti
Slovo svět je v řečtině ekvivalentem kosmos. Pro staré Řeky je svět místem uspořádaným přírodními silami a v jiné dimenzi je zlověstné místo, podsvětí. S příchodem křesťanství získala idea světa nový rozměr a pozemský svět je chápán v protikladu k světu nebeskému.
Z křesťanské perspektivy mají věci světa (světské) nižší hodnotu než věci nebeského světa
V pozemském světě jsou lidské nedokonalosti a zvláště hřích, zatímco v nebeském světě je dokonalost a absolutní pravda. Toto křesťanské hodnocení světa způsobilo, že vše světské (například požitky) bylo hodnoceno negativně, jako nebezpečná nebo hříšná odchylka nebo jako pokušení lidského ducha.
V křesťanské doktríně představují pozemské nebo světské věci (někdy známé pod výrazem „světský hluk“) životně důležitou cestu a návrh, ale pravá cesta se nachází v nebeském světě.
Fotografie: iStock - YinYang / Martin Dimitrov
