Naděje je definována jako jeden z nejpozitivnějších a nejkonstruktivnějších pocitů, které může lidská bytost zažít. Naděje je ten pocit, který nutí jednotlivce vybudovat si situaci zlepšení nebo pohody směrem k blízké nebo vzdálené budoucnosti. To znamená, že osoba má v tomto ohledu naprostou důvěru, že se stane nebo stane to, co očekává. Aby byl takový pocit přítomen, musí mít člověk optimistický postoj, pak se stát nadějí v něco lepšího, něco, co naopak bude velmi těžké pociťovat v případech deprese, úzkosti nebo úzkosti.
Na rozdíl od optimismu je naděje druh pocitu, který se obecně objevuje v určitých a konkrétních situacích, zatímco optimismus je spíše neustálý postoj k tomu, jak se události v životě člověka vyvíjejí. Naděje se může objevovat a mizet podle okolností, a i když se domníváme, že máme naději na vyřešení konkrétního problému, nemusíme se cítit stejně, když se okolnosti změní. Naděje je pak popisována jako stav mysli a ne jako životní postoj, i když se obě věci (naděje i optimismus) mohou doplňovat.
Z náboženského hlediska není naděje pouze stavem mysli, ale také stavem mysli tři teologické ctnosti předpokládané katolickým náboženstvím, které spolu s vírou a láskou nebo láskou dal Bůh lidské bytosti, takže toto je jeho odraz na Zemi. Zde naděje přestává být fyzickým pocitem radosti nebo uspokojení, aby se proměnila v milost, kterou musíme všichni rozpoznat ve svém srdci a dát do služeb budování lepších zítřků.
Jeden z nejvýznamnější katoličtí teologové a filozofové v dějinách, svatý Tomáš Akvinský Definoval to jako ctnost, která předurčuje a uschopňuje důvěryhodného jedince, a pak bude mít plnou jistotu, že bude schopen dosáhnout věčného života, který mu Bůh slíbil.
Za zmínku také stojí, že tyto tři teologické ctnosti spolu s kardinálními ctnostmi střídmost, spravedlnost, statečnost a opatrnost tvoří jednotu, která ideálně definuje křesťanského člověka.
V tomto smyslu bude druhá strana naděje zoufalství což bude znamenat nejen absenci naděje, ale i pocit hněvu a vzteku, to znamená, že není naděje a stav je provázen hněvem.
K naději lze přistupovat i z nereálného nebo fantazijního hlediska. K tomu dochází, když jsme v přítomnosti lidí, kteří si vypěstují vysokou úroveň falešné naděje na zvládnutí svého každodenního života. Tyto falešné naděje jsou často charakterizovány nedostatkem reality nebo tím, že nejsou použitelné v každodenním životě, což může snadno vést k tomu, že člověk utrpí nejrůznější zklamání, překvapení a zklamání. Existují také jedinci, kteří v druhých svým jednáním a chováním vyvolávají falešné naděje, že když se objeví, samozřejmě uvrhnou člověka, který do nich vložil důvěru, do stavu zklamání.
Mezitím můžeme najít koncept naděje, který integruje další důležitý koncept našeho jazyka a který představuje široké použití, jako je případ Délka života.
Toto se bude nazývat průměrný počet let života celkové populace v určitém časovém období. Je třeba poznamenat, že se rozlišuje podle pohlaví, to znamená, že pohlaví, ženské a mužské, se měří odděleně, aby se samozřejmě získaly konkrétní informace na základě počtu let, které každé pohlaví žije.
Očekávanou délku života ovlivní také faktory jako např hygiena, kterou je třeba praktikovat, kvalita zdravotní péče, války, mezi ostatními.
Měření provedené v roce 2010 ukázalo, že očekávaná délka života se pohybuje mezi 69 a 64 lety, i když se obvykle značně liší v závislosti na pozorovaném místě na planetě, protože např. Severní Americe a Evropě je téměř 73 let a na africkém kontinentu nic víc než 55 let.
A Esperanza je také a vlastní podstatné jméno odpovídající ženskému rodu. Má latinský původ a přesně znamená přání nadcházející lepší budoucnosti.
