V ekonomice a finančních operacích se za daňovou hodnotu nemovitosti považuje ta, která vyplývá ze vztahu mezi různými proměnnými a která je úzce spojena s daní z nemovitosti nebo stavby v daném obecním nebo státním kontextu. Stojí za to začít tím, že definujeme, co se rozumí vlastnictvím. Nemovitosti jsou na rozdíl od movitých věcí takové, které nelze bez újmy přemístit, pokud je jejich pohyblivost omezena jako součást pozemku, jehož jsou součástí. Patří mezi ně domy, budovy, obydlí všeho druhu, farmy, ranče a podobně a v některých případech zejména lodě a letadla. Fiskální hodnota každého majetku je v tomto smyslu chápána jako ekonomická hodnota, kterou mu přiděluje státní agentura prostřednictvím různých ocenění a indexů. V každém kontextu to může nastat jinak, ale obvykle existuje sdílená metodika, která usnadňuje daňové oceňování v masivním měřítku. Přiřazení fiskální hodnoty má představovat referenční základ pro placení daní z nemovitých věcí a může být následně použito při výzkumu složení nemovitostí na konkrétním území. Metodika, která určuje daňovou hodnotu domů a budov, se často vypočítává na základě hodnoty pozemku a hodnoty příslušné nemovitosti. Takto lze ocenit i zastavěný pozemek, např. proluku, přičemž zde bude zohledněna plocha pokrytí, základní jednotková hodnota a další ekonomické ukazatele. 
Fiskální nebo katastrální hodnota nemovitosti je hodnota, která je jí přiřazena z daně z nemovitostí, a vypočítává se s přihlédnutím k hodnotě pozemku, stavby a míře využití ve vztahu mezi nimi.
