Termín klínové písmo odkazuje na klínová postava, mezitím klín je to kus dřeva nebo kovu zakončený velmi ostrým dihedrálním úhlem, který se používá k nastavení, rozbití nebo držení věcí, mimo jiné možnosti.
A na jeho straně, klínové písmo, pojem úzce spojený s pojmem, je to typ písma používaný některými starověkými a primitivními národy Asie a jehož znaky měly tvar klínu nebo hřebíku, odtud název.
Podle záznamu archeologických pozůstatků se považuje klínové písmo za o nejstarší forma vyjádření.
Klínové písmo bylo původně psáno na mokré hliněné dlahy, z klínovitého zkoseného stonku zeleniny z této otázky vyplynulo, že se tak jmenoval. Mezitím v období tzv Akkadská nebo Akkadská říše, jako velké království Mezopotámie která trvala asi 140 let, mezi XXIV stoletími před naším letopočtem. a XXII B.C kov a kámen.
Je třeba poznamenat, že tablety byly napsány ve sloupcích, které uváděly: sérii a číslo tablety odpovídající této sérii, aby bylo možné později katalogizovat; text a kolofon, který mimo jiné obsahoval první řádek následující tabulky, jejího majitele, dobu vlády a odpovídající rok, tituly, město a školu. Později byly desky konzervovány v primitivních knihovnách, které sloužily k učení budoucích písařů.
U některých nalezených sad tablet tomu tak je Uruk, starověké město Mezopotámie, byly napočítány až 2000 různých klínových znakůsamozřejmě, v pozdějších kulturách byla zmíněná rozmanitost redukována, až se jich v akkadštině běžně používalo maximálně 600.
V důsledku toho, že psaní na základě piktogramů nebylo při psaní abstraktních pojmů, sloves a jim odpovídajících časů adekvátní, začaly se používat určité symboly se slabičnou fonetickou hodnotou.
Rozšíření klínového písma bylo báječné, protože bylo přijato několika jazyky, jako je výše uvedený akkadština, elamština, luwijština, chetitština a posloužil by také jako inspirace pro abecedy starověká perština a ugaritština.
