Vesmír je souhrn všeho, co existuje, s odpovídajícími fyzikálními zákony; to zahrnuje čas, prostor, hmotu, energii atd. Podle vědců je vesmír starý přibližně třináct miliard let a má viditelný rozsah devadesát tři miliard světelných let.
V současné době je teorie „velkého třesku“, kterou poprvé postuloval Georges Lemaître, nejrozšířenější pro vysvětlení počátku vesmíru. Vysvětleno vágně a stručně, podle této teorie se objekty vesmíru neustále oddělují, takže musely být jednou spolu. Na počátku měl vesmír vysokou teplotu a také větší hustotu. Poté začala klesat teplota, jak se rozvinula jeho expanze. Myšlenka velkého třesku předpokládá, že pokud byly všechny prvky v jednom bodě pohromadě, oddělila je silná exploze a staly se samostatnými prvky, které tvoří vesmír: planety, hvězdy, černé díry, meteority, satelity atd.
I když ve vědě panuje shoda ohledně počátku vesmíru, když dojde k jeho konci, objevují se divergence. Dvě možnosti, které jsou obvykle zvažovány, jsou: konstantní expanze nebo kontrakce. V prvním případě by se snížila rychlost, s jakou expanze vesmíru probíhá, ale zůstala by konstantní; hustota by se snížila, hvězdy by se již nevytvářely a černé díry by zmizely; pokud jde o teplotu, ta by klesala až k absolutní nule. Ve druhém případě, který zahrnuje kontrakci zvanou „Big Crunch“, by se vesmír roztáhl na maximum a pak by se zatáhl, stal by se hustším a žhavějším a vrátil by se do stavu podobného tomu, který měl na svém počátku. Obě teorie však podle každé z nich nedokázaly přesně ukázat, jaké by byly procesy k udržení této expanze nebo kontrakce.
Člověk byl vždy zvědavý na zkoumání prostoru kolem sebe, a totéž, co vedlo Kryštofa Kolumba k plavbě na otevřeném moři, aby našel možné cesty na španělský korunní trh, také vedlo fyzikální vědce k vytvoření nástrojů k pozorování vesmíru. Nedávno stejná zvědavost vedla organizace jako NASA k vypouštění raket do vesmíru, dokonce i s lidskými bytostmi na palubě, aby prozkoumávaly země Měsíce nebo jiné planety (na ty byly v tuto chvíli vyslány pouze satelity). Není pochyb o tom, že pokud byl dosud člověk schopen určovat a znát s dostatečnou přesností charakteristiky a formace samotné galaxie, za pár let bude moci pokračovat ve studiu stále vzdálenějších prostorů.
Navzdory všem návrhům, které nám věda předkládá, pravdou je, že vesmír je plný záhad. Jedním z nich je jeho velikost, protože daleko přesahuje to, co je možné vidět; jiný souvisí s jeho tvarem, může být plochý nebo zakřivený. Tyto příklady jasně ukazují, že spekulace vědy budou pokračovat svým směrem a mohou nás vést k analýzám, které byly zpočátku neočekávané.
Nesmírnost vesmíru a všechny ty záhady a tajemství, které člověk ještě nedokáže rozluštit, ale snaží se o to, je předmětem studia nejen fyziků, astronomů a matematiků, ale i menších věd, jako je astrologie, která studuje hvězdy ve vztahu k lidem podle jejich narození nebo disciplíny, jako je ashtanga jóga nebo jiné formy meditace, které představují tělesný klid, ale především klid duchovní k dosažení harmonie a rovnováhy s prostorem, který nás obklopuje, protože jsme součástí vesmír.
