Ve školách a vzdělávacích centrech se děti učí číst, psát, matematické operace a řadu znalostí ze všech druhů předmětů. Není pochyb o tom, že každá oblast znalostí je důležitá. Ale čtení má zvláštní význam, protože ovlivňuje jakýkoli předmět. Jak v matematice, historii nebo přírodních vědách, čtení musí být používáno jako prostředek k získání adekvátního porozumění obsahu.
Čtení je intelektuální dovednost, které většina dětí dosáhne po určité době tréninku. Časem se čtení stává složitější; začlenění širší a specializovanější slovní zásoby.
Dalo by se říci, že většina populace umí číst, ale ne každý tomu, co čte, rozumí. K tomu je nutné kritické čtení. To spočívá v hlubokém porozumění textu nebo dokumentu, který je čten. Získat to je
Je nutná vysoká míra zralosti a tréninku.
Kritický čtenář je ten, kdo vede dialog s textem. Umí plynule interpretovat všechny informace, kritické čtení také znamená, že čtenář debatuje se slovy. V jeho činnosti je kritický přístup a neomezuje se na skládání slov. Tento kritický postoj vyžaduje mnoho předchozích čtení. Analytické schopnosti jsou klíčové, pokud jde o provádění kritického čtení.
Text může mít složitou strukturu. Jeho obsah má někdy dvojí význam. Existují slovní hříčky, latinské výrazy nebo výrazy z jiných jazyků, oblíbené rejstříky, citáty a nakonec slova v textu mají více přístupů. Pokud tedy chceme být zruční ve čtení, je nutné, aby bylo kritické, schopné zpochybňovat obsah. Nezapomínejte, že pisatel má ve svém sdělení účel (informovat, komentovat, debatovat, analyzovat...) a čtenář musí pochopit, co je skutečným záměrem. Může se stát, že nekritické čtení vede čtenáře k závěrům, které jsou opačné než v textu.
Když se kritické čtení neprovádí, dochází k evidentnímu ochuzení čtení. Z tohoto důvodu hovoříme o fenoménu funkční negramotnosti, tedy o lidech, kteří umí číst, ale nejsou schopni správně osvojit si význam textů.
