Dějiny

definice moderních dějin

Období historie známé jako Moderní dějiny Je to ten, který se nachází mezi středověkem a současností. Jeho začátek sice kolísá mezi dvěma událostmi, jako je pád Konstantinopole do rukou Turků (v roce 1453) nebo objevení Ameriky Evropany (1492), jeho dokončení je však snáze odlišitelné a je tradičně považováno za rok francouzská revoluce (1789) jako konečný milník tohoto období. Normálně se pak moderní historie nachází mezi 15. a 18. stoletím.

Jednou z hlavních charakteristik moderních dějin je přechod od teocentrismu (všech těch filozoficko-teologických teorií a úvah zaměřených na Boha) k antropocentrismu (souboru myšlenek, které kladou lidskou bytost do středu vesmíru). S antropocentrismem se moderní člověk uchýlí k racionálním, vědeckým a realistickým hodnotám, aby pochopil svět, ve kterém žije, a ponechá stranou náboženství nebo teocentrické hodnoty jako ústřední prvky svého života. Pro mnohé myslitele navíc moderní dějiny znamenaly první okamžik úplné jednoty mezi civilizacemi na celé planetě od doby, kdy se evropští mořeplavci sjednotili a poznali většinu neznámého světa až do současnosti.

Tato situace se projeví hlubokými změnami, které poznamenají toto období a mezi nimi musíme zmínit vědecký pokrok, který lidské bytosti umožní vytvářet nové navigační, inženýrské a dokonce komunikační nástroje (jako je tiskařský lis), rozvoj teorií o kulatosti Země a o místě naší planety ve Vesmíru (která bude kolem Slunce a ne naopak, jak se dosud věřilo), zpochybňování zavedených náboženství (prostřednictvím jevů jako reformace či tzv. zrod nových náboženství jako anglikánství, kalvinismus nebo protestantismus), nastolení kapitalistického ekonomického systému založeného na rozumu a síle individualismu a konečně rozvoj humanismu a renesance v kulturní sféře (systémy myšlení a umění, resp. kdo bude mít nové zájmy a cíle, pokud jde o reprezentaci vesmíru).

Významné místo v tomto období měly i národní státy, které se začaly formovat místo středověkých králů atomizované moci. Pak se objeví velcí vládci, kteří se vyznačovali soustředěním veškeré moci a kteří se snažili sjednotit území, správy a kapacity.

Mezi nejvýznamnější postavy moderních dějin musíme zmínit Kryštofa Kolumba, Galilea Galileiho, Carlose V., Felipe II., Luise XIV., Martina Luthera, Juana Calvina, Johannese Gutemberga, Enrique VIII., Nicoláse Koperníka, Hernána Cortése, Francisca Pizarra, Leonarda Da Vinciho , Miguel Ángel, Sandro Boticelli a mnoho dalších.