Sociální

definice štědrosti

Štědrost, chápaná jako jedna z nejdůležitějších a neodmyslitelných ctností lidské bytosti, může být popsána jako postoj dávání nebo dávání sebe sama pro nebo pro jiného jedince nebo živou bytost. Termín štědrost pochází z latiny, štědrý, pojem, který odkazuje na vznešený a ctnostný původ jednotlivce. Ačkoli ve starověku toto slovo souviselo více než cokoli jiného s otázkou původu a šlechty, dnes se používá k označení ctnosti darování se ve prospěch těch, kteří to nejvíce potřebují.

Štědrost lze chápat jako jednu z nejčistších a nejušlechtilejších ctností a vlastností lidské bytosti, protože vždy znamená souhlasit s pomocí nebo asistencí druhému, kdo to potřebuje, dobrovolně a aniž by kdokoli někoho nutil. Velkorysost zároveň může znamenat vstup do situace menšího komfortu nebo pohodlí, pokud jde o zlepšení situace druhého, například když jsou darovány různé předměty, které se běžně používají pro jednu osobu, ale jsou potřebnější pro jinou.

Existuje několik způsobů, jak dělat skutky štědrosti, ať už jde o darování času, předmětů, peněz nebo jakýkoli druh pomoci či podpory. V tomto smyslu může být člověk velkorysý v různých prostorech, situacích a okamžicích, a to jak organizovaným, tak předem stanoveným způsobem (například v rámci charitativní organizace), nebo v každodenním životě, spontánně a náhle (například když pomáhá starší nebo nevidomí lidé přecházet ulici).

Opakem štědrosti a altruismu je sobectví, což je vlastnost, která je založena na extrémní důležitosti připisované sobě samému před ostatními. Současné společnosti sice vykazují vysoký index sebestřednosti a individualismu (způsobeného zájmem o materiál a uspokojování vlastních potřeb), ale existují i ​​výrazné znaky solidarity, které lze projevit v konkrétních událostech (v případě katastrofy) nebo v jednoduchých faktech každodenního života.