Klonování je chápáno jako proces, při kterém se dvě nebo více buněk reprodukují identicky v nějakém živém organismu. Tento proces může probíhat přirozeně i uměle, a to díky velmi důležitému pokroku lidské bytosti v objevování složení lidského řetězce DNA, ze kterého lze provádět buněčnou reprodukci.
Hlavním prvkem, ze kterého lze provést jakýkoli klonovací proces, je molekula, která se má reprodukovat identickým způsobem. Je nemožné provést proces klonování, pokud nemáte předmět k opakování, protože jej nelze vytvořit od začátku. Zároveň je důležité vědět, jaký úsek materiálu k reprodukci bude, protože klonování se vždy hledá na základě nějaké konkrétní potřeby (například v případě nějaké poškozené tkáně, která se musí překomponovat).
Existuje několik typů klonování, z nichž všechny se používají ve vědecké a zdravotní oblasti. Zatímco některé z nich, jako je molekulární klonování, se používají hlavně pro laboratorní praktiky, chemické a zdravotní analýzy, existují jiné, jako je klonování buněk, které se více než cokoli jiného používají k zajištění lepší kvality zdraví určitých jedinců. Do této druhé skupiny patří také terapeutické klonování.
Když se řekne klonování, obecně se vybaví kontroverzní praktiky, které by mohly být zaměřeny na vývoj nových jedinců ze struktur DNA jiných již žijících subjektů. Jak je však ukázáno výše, techniky klonování mohou být pro lidstvo užitečné mnoha různými způsoby a nejen ve zdravotních záležitostech, ale také v potravinářském inženýrství, při vývoji chemikálií atd. Ve skutečnosti se klonování již týká lidí, pokud tento proces znamená reprodukci poškozených a rekonstituovaných tkání, buněk nebo částí těla.
