Epiteton je forma přídavného jména, konkrétně se jedná o přídavné jméno vysvětlující. Jako každé jiné přídavné jméno se epiteta shodují v rodu a čísle s podstatnými jmény, která doprovázejí. Na druhé straně tato vysvětlující přídavná jména uvádějí kvalitu, která je již typická pro podstatné jméno, to znamená, že epiteton poskytuje informaci o něčem, co je již obsaženo v myšlence podstatného jména. Funkcí epitet je přidat k podstatnému jménu emocionální složku tak, aby sloužila ke zdůraznění jeho významu. Epiteta jsou obecně součástí poetického jazyka. Vysvětlující přídavné jméno je nepostradatelným prvkem komunikace, protože nemění význam podstatného jména a pouze jej doplňuje a podtrhuje.
S ohledem na etymologii slova pochází epiteton z řečtiny, konkrétně ze slova epitheton, což znamená přidáno nebo přidáno.
Konkrétní příklady vět s epitety
Ve větě „studený zimní sníh“ je slovo zima epiteton, protože toto přídavné jméno neinformuje o sněhu, protože je vždy zima.
Ve větě „Pamatuji si sladký med svého dětství“ je přídavné jméno sladký také epiteton, protože med je již nutně sladký. Na druhou stranu, kdyby řekl „dostali jsme sladkou porážku“, sladké by nebylo přídomkem, protože porážka nemusí být sladká (může být hořká, smutná, bolestivá atd.).
Ve větě „intenzivní modř oblohy“ můžeme vidět, že modrá je epiteton, ale v tomto případě přídavné jméno modrá poskytuje informaci o obloze, protože obloha nemá vždy stejnou barvu (normálně je modrá, ale existují variace velmi různorodé chromatické).
Použití epitet v básnickém jazyce
Poezie má svůj vlastní jazyk a pro dosažení větší tvůrčí síly se básníci uchylují k tzv. figurám řeči. Jedním z nich je epiteton. Z literárního hlediska je epiteton figurou akumulace, protože má za účel zvýšit význam toho, co je popsáno.
Pokud básník ve verši odkazuje na bílou lilii, zelené louky, studený led nebo trnité ostružiní, jsme před konkrétními příklady epitet. Dalo by se říci, že tato forma přívlastku je pro poezii téměř výlučná, stejně jako se to děje u jiných řečových figur. Při některých příležitostech však používáme přídomky mimo poezii, například když říkáme „strašný boj“ nebo když odkazujeme na některé historické postavy s jedinečnou charakteristikou, která je definuje (Alejando Magno, Alfonso X el sabio nebo Felipe krásný).
Foto: iStock - SrdjanPav
