voláme klimatická změna na změnu klimatu, k níž vzhledem k její historii došlo v regionálním i globálním měřítku. Obecně se jedná o změny přirozeného řádu, ale v současnosti jsou spojeny s dopadem člověka na planetu. Jde o komplexní jev, který lze pozorovat a analyzovat pouze pomocí počítačových simulací.
Existuje mnoho proměnných, které ovlivňují klima za normálních podmínek. Jak koloběh vody a uhlíku, tak různé parametry mimo samotnou planetu (sluneční větry, poloha Měsíce) generují změny v atmosférických podmínkách, které motivují k velké složitosti, která charakterizuje klima Země. To obecně vysvětluje velké potíže ve snaze přesně definovat aspekty související se změnou klimatu a potřebu použít počítačové algoritmy k nalezení vhodné kvalifikace a kvantifikace tohoto jevu.
Ano, dobře klimatická změna není synonymem pro globální oteplováníVzhledem k tomu, že reaguje na různé příčiny a vede k mnoha důsledkům, běžně ji shledáváme spojenou s tímto jevem zvýšení průměrné teploty v atmosféře a v oceánech. Kromě oteplování ale klimatické změny ovlivňují i srážky, oblačnost a mnoho dalších parametrů.
Různé teorie o tomto jevu vysvětlují variace spojené se Sluncem (větry, „sluneční skvrny“, meteorologické jevy typické pro centrální hvězdu Sluneční soustavy), orbitaly (díky gravitačnímu vlivu Měsíce), dopad meteorů (např. stejně jako asteroidy a v menší míře rostoucí „vesmírný odpad“), kontinentální drift, složení atmosféry, mořské proudy, magnetické pole Země a antropogenní (neboli člověkem vytvořené) vlivy jako faktory ovlivňující změnu klimatu. Jistá skupina teorií zase navrhuje, že v tomto scénáři by planeta Země mohla reagovat buď zesílením účinků, nebo jejich zmírněním a obnovením přirozené rovnováhy. V kterémkoli z těchto scénářů má většina pozorovaných změn tendenci poškozovat kvalitu života lidí.
Z hlediska dopadu na člověka se tedy má za to, že určité nadměrné praktiky, jako je nevybíravé využívání přírodních zdrojů, spalování paliv produkujících oxid uhličitý (CO2) a další, měly transcendentní negativní vliv na zvýšení teploty. Větší přítomnost CO2 v atmosféře motivuje k tzv. „skleníkového efektu“, při kterém se tepelné záření, které dopadá na Zemi, odráží do vesmíru v menší míře, než se předpokládá pro přítomnost normálních koncentrací tohoto plynu. V důsledku toho se teplota zvyšuje, s přímými důsledky v různých parametrech, k převládajícímu tání velkých mas ledu v polárních oblastech. Zdá se však, že tento jev je výraznější v Arktidě, kde je podíl ledu stále nižší, ale méně patrný v Antarktidě. Mnoho meteorologů zdůrazňuje, že planeta Venuše představuje zrcadlo tohoto procesu; Více než 90 % atmosféry tohoto nebeského tělesa je tvořeno CO2 a skleníkový efekt vytváří nejvyšší teploty ve Sluneční soustavě, dokonce vyšší než teploty Merkuru, a to i přes jeho větší blízkost ke Slunci.
Různé světové organizace a subjekty již léta pracují na zvyšování povědomí o tomto fenoménu, vyzývají státy světa, aby převzaly odpovědnost za jeho dopad, a vyzývají občany, aby prováděli udržitelné postupy. Do tažení proti tzv. klimatická změna, šíření vyšetřování v tomto ohledu prostřednictvím všech druhů médií. Je třeba poznamenat, že změna klimatu je kromě narušení zbytku biosféry spojena s obrovskými sociálními a ekonomickými škodami, protože klimatické změny způsobené těmito změnami mají za následek záplavy pobřežních a obydlených oblastí, ztrátu úrody a zásob hospodářských zvířat, ničení obydlí a silnic, rozsáhlá sucha s rizikem hladomoru, šíření škůdců různého druhu, nárůst přenosných nemocí a parazitů, krize související se ztrátou pracovních míst a aktivní práce, mj. Proto je změna klimatu relevantním prvkem, který musí být prioritou mezinárodních programů všech vlád na Zemi.
