Otázka je formulace, požadavek nebo požadavek, který osoba, společnost nebo instituce požaduje po jiné, aby získala odpověď. Otázky mohou být specifikovány v kontextu policejního typu, jako je výslech hlavního podezřelého z trestného činu; ve vzdělávací oblasti v době odevzdání testu nebo testu; nebo v novinářské oblasti a kvůli vyšetřování konkrétní skutečnosti nebo události..
Otázky, v závislosti na případu a konečném záměru osoby, která je klade, mohou být strukturovány a formulovány tak, aby poskytly velmi přímou a stručnou odpověď, například od dotazované osoby nezískají nic víc než ano nebo ne. nebo jinak takovým způsobem, že osoba, která je předmětem výslechu, musí podrobněji vysvětlit, například jak se dostala na místo činu, což samozřejmě bude vyžadovat a bude vyžadovat rekapitulaci nebo výčet řady podrobností, aby bylo možné odpovědět.
V tomto smyslu pak hovoříme o „otevřených“ otázkách a „uzavřených“ otázkách. Právě ty otevřené nám umožňují jít ještě hlouběji než prosté „ano“ nebo „ne“. Obecně platí, že pokud chceme položit otevřenou otázku, nikdy bychom ji neměli začínat slovesem. Například, pokud chceme znát něčí hudební vkus, neměli bychom se ptát "Máte rádi rock?" Z této otázky dostaneme pouze „ano“ nebo „ne“. Na druhou stranu, když se zeptáme „Jakou hudbu máš rád?“, ten druhý bude mít mnohem více možností, jak se rozšířit a říct nám o svém vkusu, což je náš cíl.
Obecně platí, že průzkumy a samozřejmě v závislosti na předmětu jsou ty, které nás navrhují a kladou otázky, které od nás vyžadují velmi stručnou odpověď, pouze ano nebo ne, jak jsme řekli výše, i když samozřejmě existují výjimky. Jedná se o „uzavřené“ otázky, kdy není nutné, abychom tazateli vysvětlovali své chutě, názory či názory.
Mezitím například ve vysokoškolských testech nebo vysokoškolských závěrečných zkouškách, zejména v předmětech, jako je historie, psychologie, sociologie atd. obvykle je vyžadován výrazný rozvoj odezvy. Pokud se například ptáte na Francouzskou revoluci, nežádáte pouze o upřesnění roku nebo místa, kde se odehrála, ale také o vysvětlení kontextu a faktorů, které ji spustily.
Stejně tak a na rozdíl od této evaluační modality se často setkáváme i s dalšími, ve kterých je otázka doplněna i možnými odpověďmi, z nichž je třeba vybrat tu správnou (vícenásobné volby).
V průzkumech, například široce používaných v průzkumu trhu, abychom se dozvěděli o našich spotřebních zvycích, postojích nebo jednáních, je formulace otázek celý proces. Zda položíte „otevřené“ nebo „uzavřené“ otázky, bude záviset na množství času, který zabere následné zpracování odpovědí všech respondentů. V těchto případech jsou uzavřené otázky samozřejmě mnohem stručnější a lze z nich sestavit statistiky nebo procenta na základě toho, kolik lidí odpovědělo „ano“, kolik odpovědělo „ne“ nebo kdo byl místo toho nerozhodnutý, pomocí možnost "neví / neodpovídá". Na druhou stranu otevřené otázky, které jsou pro respondenta mnohem volnější na zodpovězení, učiní práci s tabelováním (když se zaznamenají vhozená data) poněkud obtížnější, protože odpovědi budou mnohem rozmanitější.
Na druhou stranu v případě policejního vyšetřování, nebo v případě neúspěchu novinářského vyšetřování, bude k úspěchu v obojím zapotřebí doména tzv. „vyšetřovací otázky“. V těchto případech je zásadní a životně důležité dosáhnout úspěchu ve výslechu (a předtím, než se posadíte před vyslýchanou osobu, která je zásadní součástí daného vyšetřování), formulace jasné a stručné otázky, které vedou přímo k odpovědi, která bude jistě tam, kde se výzkumník předem zajímal. Jeho hlavní funkcí bude objasnit myšlenky, vymezit rozsah zkoumání a nasměrovat jej na stranu, kterou si výzkumník přeje.
V novinářské činnosti se ke konsolidaci výslechu používá řada strategií. Novináři například v rozhovorech často předem sestavují průvodce otázkami, který má vést konverzaci s dotazovaným. V průběhu rozhovoru se mohou přidat další nebo někdy tentýž dotazovaný odpoví na otázku, kterou jsme si mysleli, aniž by byl výslovně položen. V případě zpráv máme řadu základních otázek, které nás mohou vést při sestavování nebo psaní zpravodajského textu, tváří v tvář konkrétní události, kterou musíme hlásit, musíme odpovídat na otázky jako co? Kde, jak?, kdy?, kdo? a protože? Pokud ve zpravodajském textu dokážeme výslovně odpovědět na těchto šest otázek, budeme schopni o nahlášené události správně komunikovat nebo hlásit (s úplnými údaji).
