V každodenním používání jazyka používáme nekonečno kuriózních výrazů a je užitečné znát jejich pravý význam i jejich historický původ.
V tomto případě je obětním beránkem osoba, která přebírá odpovědnost za něco, co neudělala. Tímto způsobem, když nastane situace, kdy za některé události existuje viník, ale kdo přesně není znám, někdo se rozhodne vymyslet člověka, aby pomocí jiného běžného výrazu „donutil ho zaplatit kachnu“ (dalo by se dokonce říci „ nabij ho sova "a další výrazy se stejným významem). Ten, kdo se stane obětním beránkem, se většinou stane obětí nějakého triku někoho, kdo ho chytře přiměje k odpovědnosti za čin, i když tomu tak není. S touto strategií je skutečný viník některých událostí ušetřen možného trestu.
V každodenním životě se běžně říká, že musíte hledat obětního beránka. Může se také stát, že někdo, kdo je z něčeho vinen, řekne „já jsem obětní beránek“, aby naznačoval, že je proti němu spiknutí.
Historický původ
Jednou z nejvýznamnějších oslav židovského náboženství je Den smíření, oslava zaměřená na očistu hříchů. V této souvislosti Židé obětovali dva kozly: jeden z nich byl obětován jako symbol usmíření Židů a druhý byl také obětován, což znamenalo, že nesl zlo nebo chyby lidí. Druhá oběť se nazývala „obětní beránek“ a tento starozákonní výraz se stal populárním a byl převzat v hovorovém použití.
Pro judaismus je Den smíření znám jako Yom Kippur a účelem této oslavy je skutečné pokání věřícího, aby byl smířen s Bohem.
Výrazy a slova související s náboženskou tradicí
V latinskoamerických zemích je náboženská tradice (jak židovská, tak zejména katolická) v jazyce velmi přítomná. Ve španělštině totiž používáme výrazy, jejichž původ najdeme v evangeliích. Některé z nich stojí za zmínku: plakat jako Magdaléna, být ecce homo, ztratit orema, kázat v poušti, být něco jako makabejský svitek nebo návrat marnotratného syna. Každý z nich má biblický původ, ale používá se v kontextech, které nemají nic společného s náboženskými záležitostmi.
Kromě některých velmi specifických výrazů by se nemělo zapomínat, že mnoho slov je původně spojeno s nějakým aspektem náboženství (hereze, exorcismus, exodus, oddanost, posvátno, dogma a dlouhá atd.). V důsledku toho lze potvrdit, že naše kultura a náš jazyk jsou prosyceny religiozitou.
Foto: iStock - Martin Dimitrov
