Moderní operační systémy se nazývají multitasking, který umožňuje souběžný běh několika procesů a funkcí.
Jak v oblasti výpočetní techniky, tak i v jiných společenských oblastech se multitasking nazývá schopnost nebo charakteristika provádění několika úkolů a funkcí současně. Tato schopnost se často vyskytuje v moderních počítačích nebo systémech.
V dnešní době, vzhledem k množství procesů a úkolů, které musí být prováděny jak v pracovním, obchodním, tak i v každodenním prostředí, musí mít procesory složitější a pokročilejší schopnosti, aby umožnily provádění různých akcí, které se překrývají, aniž by se zpomalovalo nebo bránilo používání počítače uživatelem.
Typy multitaskingu se liší. Může být kooperativní, když uživatelské procesy předávají CPU operačnímu systému v různých intervalech. Tento typ multitaskingu je problematický a nespolehlivý.
V preferovaném multitaskingu operační systém spravuje procesory a rozděluje čas mezi procesy ve frontě. Každý proces může mít počítač v krátkých intervalech, ale obecně je výsledek stejný, jako kdyby k tomu došlo současně. Ve skutečném multitaskingu, který se vyskytuje pouze na víceprocesorových systémech, ve skutečnosti probíhá více procesů současně, jako je tomu na modelech jako Linux a Mac OS X.
Možnosti multitaskingových systémů jsou velmi široké, protože umožňují více uživatelům používat stejný procesor současně, jak se to může stát v networkingu ve firmě nebo kanceláři. Převládajícím kritériem je každopádně „timesharing“ neboli rozdělení času, pomocí kterého má každý uživatel procesor střídavě, ale bez vnímání těch okamžiků nebo intervalů, ve kterých je příkaz předán dalším uživatelům. Různé procesy různé složitosti tak mohou probíhat současně, což šetří čas a peníze.
