Pojem nekonečna lze chápat jak z matematického, tak z filozofického hlediska. Nekonečno je definovatelné jako vše, co nemá hranice, pocházející z latinského slova nekonečnýnebo to nemá konce. Pojem nekonečna je nepochybně pojmem velké složitosti a abstrakce, protože nic, co známe v našem každodenním životě, za takové nelze považovat.
Lidská bytost se v průběhu své historie snažila definovat pojem nekonečna s ohledem na filozofické otázky a matematiku. V tomto smyslu se oba aspekty konceptu spojují, když je chápán jako abstrakce. Nekonečno ve všech případech představuje to, co nemá začátek ani konec, což je trvalé kontinuum, v jehož vývoji nelze určit konečný bod.
Pojem nekonečna je pro mnohé kultury a civilizace příbuzný životu samotnému, protože existence živých bytostí je reprezentována věčným koloběhem zrození, vývoje a smrti, zejména pro náboženství a kultury, které věří v život po smrti. Nekonečno přitom může být reprezentováno vnějším prostorem, jehož hranice zatím není známa a který se v očích lidí jeví jako nezměrný prostor.
Nekonečno je vždy reprezentováno symbolem podobným osmi (8), ve kterém se stává viditelným, protože neexistuje žádný počáteční nebo koncový bod a protože vše, co se děje v tomto prostoru označeném čárou, je předurčeno k tomu, aby v něm pokračovalo v oběhu.
Konečně lze říci, že pojem nekonečna platí pro obory matematiky, fyziky a dalších věd. V nich má přístup k nekonečnu co do činění s abstrakcí a se snahou vysvětlit abstraktní jevy, které je reprezentují (jako jsou mimo jiné periodická čísla).
