Nejčastější použití připisujeme slovu heretik je určit ten, kdo navrhuje nebo zastává názory, které jsou v rozporu s ortodoxií nebo se všemi těmi myšlenkami, které jsou považovány za absolutní a nezpochybnitelné v daném sociálním kontextu nebo v tom, co náboženství navrhuje.
Ve specifickém případě náboženství bude jedinec, který navzdory tomu, že k určitému náboženství praktickým způsobem patří, v určitém ohledu zpochybňován, nazván heretikem, ať už tím, že vysloví kritiku, nebo zpochybní nějaký předpis, který toto náboženství navrhuje.
Když je člověk součástí sociální skupiny nebo vyznává určité náboženské přesvědčení, bude se od něj jako základní podmínka tohoto členství vyžadovat, aby se zavázal k respektování všech myšlenek, dogmat nebo přesvědčení, které zastává. Mezitím, když se to nestane, to znamená, že se člověk postaví proti některým postulátům, pak bude označen za kacíře pro tuto situaci.
V současnosti je to praxe, která je naštěstí již z velké části zažehnána, v minulosti se však ukázalo, že velmi častým jevem je kruté pronásledování těch, kdo vyznávali jinou náboženskou, sociální či politickou ideu. Kromě toho byla tato pronásledování obvykle násilná a mohla skončit i vraždou toho nebo těch, kteří demonstrovali v rozporu s navrhovaným rozkazem. V nejmírnějších případech byla osoba exkomunikována, ale v těch nejvirulentnějších byla v mnoha případech umučena k smrti.
V křesťanském náboženství, abych uvedl jeden příklad, bylo jistě běžné, že ti, kdo se odvážili vystoupit proti dogmatům katolické církve, byli pronásledováni a zabíjeni.
Jedním z nejznámějších případů v historii katolické církve, které jsou považovány za herezi, byl případ protestantismu, kdy se křesťanské skupiny v 16. století oddělily od katolické církve poté, co otevřeně kritizovaly mnoho jejích dogmat.
Tomuto slovu dáváme také spíše hovorové použití v těch případech, kdy chceme vyjádřit, že se člověk chová naprosto drze a troufale. Toto dítě je kacíř, nemůže takto urážet své rodiče.
