Velká rozmanitost druhů je problém, který přitahuje zájem biologů a vědecké komunity obecně. Pro vysvětlení tohoto složitého jevu byly vyvinuty dvě referenční teorie: fixismus a evolucionismus. Třetí pojetí, kreacionismus, je inspirováno náboženskými přesvědčeními, podle nichž byly druhy stvořeny Bohem.
Od fixismu k evolucionismu
Ve čtvrtém století př. n. l. filozof Aristoteles tvrdil, že druhy si své fyziologické a anatomické vlastnosti zachovaly nezměnitelným způsobem. Jinými slovy, živé věci se v průběhu času nemění a jejich rysy jsou trvalé nebo neměnné. Tento názor byl udržován až do osmnáctého století s vědci jako Cuvier nebo Linnaeus.
Později francouzský přírodovědec Jean-Baptiste Lamarck navrhl alternativní teorii, transformismus. Podle ní druhy začleňují progresivní změny v čase a druhy nějak podléhají evolučnímu mechanismu.
Vědecký přístup fixismu spojený s kreacionistickou vizí, protože Bůh je ten, kdo stvořil živé druhy a ty si neměnně uchovávají svou podstatu a vlastnosti. Logika fixismu byla založena na myšlence neměnnosti a dokonalosti Boha (Boží výtvory musí být nutně dokonalé, protože opakem by bylo připustit, že dokonalá bytost vytváří něco nedokonalého a tato otázka by byla zjevným rozporem).
Podle vize fixistů a kreacionistů byly zkameněliny interpretovány jako pozůstatky zvířat nebo rostlin, které zmizely po univerzální potopě zmíněné v Bibli.
Lamarckismus postupně zavedl myšlenku evoluce. Podle Lamarcka se tedy různé druhy změnily, aby se přizpůsobily svým odpovídajícím přirozeným stanovištím. V tomto smyslu současné formy života pocházejí z jiných forem života z minulosti. Tyto principy zpochybňovaly tezi fixismu, ale sloužily jako teoretický základ pro nové paradigma, evoluční teorii Charlese Darwina.
Evoluční teorie znamenala konec fixismu jako vědecké teorie
Podle Darwina druhy podléhají procesu nebo zákonu přirozeného výběru. V tomto smyslu se zvířata transformují nebo vyvíjejí, protože u potomků se objevují různé mutace, které podporují lepší adaptaci na prostředí, a tyto mutace dědí další generace (například králík, který se narodí s větší srstí, se může lépe chránit před chladný a tato nová vlastnost se přenáší na jeho budoucí potomky, až nakonec skončí vybráním samotným druhem jako celkem).
Foto: Fotolia - acrogame
