Termín fotografie pochází z řečtiny a znamená „navrhovat nebo psát světlem“. Fotografií nazýváme proces pořizování snímků pomocí světlocitlivého technologického zařízení, které je založeno na principu camery obscury. Původní fotografický systém, který byl zachován ještě před několika lety, pracoval s citlivými filmy za účelem uložení zachyceného snímku a jeho následného tisku. V poslední době se používají digitální systémy se senzory a pamětí, aby bylo možné fotografovat snadněji, rychleji a s lepšími výsledky.
Historie této technologie má různé odkazy, které doprovázely studium různých technik, které vedly k tomu, co dnes běžně nazýváme fotografie, ale které se zpočátku nazývalo daguerrotypie.
Na jedné straně má fotografie přímo svůj účel vědecký, a to do té míry, že jeho nekonečné možnosti umožňují studium objektů, které lze jen stěží analyzovat stejným způsobem pouhým okem a v jediném okamžiku. Existuje například letecké nebo orbitální fotografování pro zachycení snímků zemského povrchu. Stejně tak infračervená nebo ultrafialová fotografie přispívá ke studiu snímků, které nelze zachytit lidským zrakem. V tomto smyslu jsou názorným praktickým příkladem termofotografie, které rovněž přispívají k odlišení různých charakteristik prostředí.
Stejně tak fotomikrografie představuje impozantní nástroj pro diagnostiku ve zdravotnických vědách. Mnoho stavů a onemocnění nejrůznější povahy (nádorové, zánětlivé, infekční, autoimunitní) lze potvrdit pouze mikroskopickým vyšetřením se speciálními skvrnami, které se zachraňují v fotografie. Tento zdroj umožnil zdokonalení celé jedné specializace (patologická anatomie), zrod nové lékařské vědy (telepatologie) a optimalizaci soudního lékařství.
Podobně představuje diagnostické zobrazování revoluci, ve které hraje důležitou roli fotografie. Bez nich by bylo nemožné představit si počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci analogové nebo digitální fotografie jako podpůrní partneři pro odbornou praxi a pro lékařsko-právní zajištění.
Fotografie má ale i čistě stránku umělecké a estetické, která zachycení snímků chápe jako uchování jediného momentu z kombinace různých prvků jako je orámování, kompozice, osvětlení a další. I se začleněním digitální fotografie se zrodila nová éra ve výrobě snímků, která umožňuje nejen sofistikovanější metody snímání, ale také široké možnosti úprav a dolaďování po uložení fotografie. Fotografické umění je tedy nepopiratelnou součástí úpravy obrazu, která v současnosti roste s rozšířením digitálních médií. V souvislosti s touto relativně nedávnou formou umělecké činnosti, která v průběhu let roste na popularitě, jsou dokonce k dispozici semináře, výstavy a dokonce konference.
Na druhou stranu různá použití sociální fotografie zařazují ji do jiných oborů, např. žurnalistiky. V historii této praxe byla fotografie velkým spojencem při skutečné reprodukci historických a publicistických událostí, sloužila jako zdroj informací a také jako obrovský doplněk emocionálního dopadu. Je prakticky nemožné pojmout moderní žurnalistiku bez podpory fotografie jako základního zdroje. Navzdory tomu, že internet umožnil velmi širokou dostupnost dalších audiovizuálních médií, mezi nimiž vyniká mnoho formátů video, je fotografie stále metodou, která nemá v novinářské praxi obdoby.
V tomto smyslu sociální sítě umožňují růst fotografie v celé její nádheře tím, že přispívají k rychlému šíření („viralizaci“) snímků mezi přáteli a známými. Sítě jako Facebook nebo Twitter jsou zásadními motory pro to, aby fotografie byla i nadále jedním z technologických parametrů, které v posledních desetiletích změnily život lidstva.
Konečně, fotografie plní také výraznou emocionální roli, protože představuje způsob, jak si připomenout události z minulosti, které jsou zachyceny na hmotných nebo digitálních médiích pro jejich připomenutí. Tato proměnná je zvláště užitečná pro stimulaci paměti u lidí s obtížemi v této funkci nebo jednoduše pro zábavu s přáteli a rodinou.
