Opomenutím se rozumí jakýkoli čin zdržení se jednání, jakož i nedbalost nebo nedbalost při plnění závazku. Vynechání znamená, že někdo přestane nebo se vyhýbá dělání něčeho s určitým účelem nebo bez něj. V některých případech, když mluvíme o otázkách, které mají co do činění s judikaturou nebo etikou, lze opomenutí chápat jako trestný čin a z osoby, která to provádí (dobrovolně nebo ne), se stává zločinec. Vynechání vždy implikuje negativní vizi způsobu jednání.
Akt opomenutí je v podstatě vyhýbání se provedení konkrétní akce. Tato situace opomenutí může nastat, jak již bylo řečeno, dobrovolně nebo nedobrovolně. Příkladem obou případů může být opomenutí pozvání osoby na obřad nebo opomenutí něčích narozenin. Obecně však pojem opomenutí souvisí spíše s nedobrovolným nebo chybným činem a není extrémně promyšlený.
V každém případě možnost, že opomenutí bylo spácháno bez zlého úmyslu a z nedbalosti, může být v některých případech stále postihováno trestem, pokud se jedná o opomenutí, které souvisí s etickými otázkami. V tomto smyslu, když osoba opomene pomoci jiné osobě, která je bezmocná, nebo když jednotlivec opomene naléhavou potřebu druhého, může být jeho opomenutí chápáno jako trestný čin nedbalosti nebo nedbalosti. Dalším velmi častým případem tohoto typu opomenutí je ten, který se stane, když se osoba stane obětí nějakého druhu trestného činu (loupež, přepadení) a jiná osoba jí opomene pomoci nebo ji bránit. V tomto konkrétním případě lze na toho, kdo se dopustí opomenutí, nahlížet jako na spolupachatele toho, kdo trestný čin spáchal, a být za něj tedy potrestán.
