Koncept známý jako superego byl jedním z nejslavnějších pojmů vytvořených veledůležitým rakouským psychoanalytikem a výzkumníkem Sigmundem Freudem, otcem psychoanalýzy a možná jedním z nejvýznamnějších myslitelů v oblasti psychologie v historii. Po provedení rozsáhlé práce s pacienty různých typů a psychických stavů Freud zjistil, že psychický aparát nebo psychika, mysl, lze rozdělit nebo organizovat zhruba do tří prostorů nebo konkrétních struktur, z nichž každá plní nějakou funkci a má specifické vlastnosti.
Na základně nebo v nejspontánnějším nebo nejpřirozenějším úseku lidské psychiky najdeme id, strukturu, která souvisí s touhami, tělesnými vjemy a zájmem naplnit a uspokojit tyto potřeby na fyzické úrovni. Tato úroveň je nevědomá a více než cokoli jiného reaguje na podněty. Pak pokračuje já, úroveň, která implikuje plné vědomí, a to je ta, ve které je člověk vědomě většinu svého života. Konečně, superego je nejvyšší instance, protože je to ta, která vnucuje morálku nebo kontrolu nad ostatními dvěma, zejména nad id s ohledem na touhy a fantazie. Je důležité zdůraznit, že já je možná příkladem rovnováhy mezi jedním a druhým, protože předpokládá kombinaci prvků z obou částí.
Superego je to, co nutí člověka nechovat se společensky jako zvíře nebo šelma. Superego je to, které vnucuje společensky schválené chování, to, které přispívá k vytváření racionálních pocitů, jako je skromnost, náklonnost, kontrola a umírněnost. Více než s touhou po vůli je pak spojeno se schopností člověka ovládat své pudy a přizpůsobovat se společensky akceptovaným vzorcům chování. Je to také případ, kdy se objevují pravidla a normy, které řídí společenský život. Ačkoli má superego určitý kontakt s vědomím, protože všechny jsou racionální a ne impulzivní, důležitá část lidského superega je nevědomá a způsobuje, že jedná určitým způsobem na základě způsobu, jakým bylo vychováno, počínaje od různé traumatické situace, které prožil a které jedinec sám nemůže snadno rozpoznat.
