Koordinace je chápána jako činnost koordinace, kdy různé prvky spolupracují za účelem získání konkrétního výsledku pro společnou akci. Každý jedinec nebo objekt, který plní roli koordinátora v dané situaci, má za hlavní úkol plánovat, organizovat a objednávat různé úkoly těch, kteří budou součástí procesu, aby generovaly určité výsledky a následně uspěly. stanovené cíle. Ke koordinaci může docházet jak plánovaně a dobrovolně, tak nečekaně a spontánně podle každé konkrétní situace.
Schopnost koordinace je viditelná v mnoha aspektech lidského života, stejně jako v přírodě. Nepochybně si pod těmito pojmy představujeme především obchodní a profesní prostory, ve kterých je nanejvýš důležité dosáhnout adekvátní koordinace mezi různými částmi, které tvoří instituci nebo společnost (například administrativní část s účetní, umělecká, reklama, plánování atd.) k dosažení uspokojivého výkonu.
Ke koordinaci však může docházet v bezpočtu situací a prostorů, protože může mít různé typy účelů, metodologií, zdrojů a organizačních systémů. Natolik, že můžeme najít příklady koordinace, když spolu dva lidé píší projev, když se setkají v baru, když se rozhodnou zúčastnit nějaké společenské aktivity atd. Je tomu tak proto, že koordinace zahrnuje provádění postojů, úkolů a činností takovým způsobem, aby bylo možné dosáhnout společného a prospěšného cíle pro obě strany.
Kromě toho je koordinace viditelná nejen na úrovni individuální, ale také na úrovni sociální. V tomto smyslu je společná práce a společná organizace projektů různého druhu téměř neodmyslitelným pravidlem společností. Vytváření institucí a občanských společností, rozvoj pracovních plánů, sociální organizace, to vše jsou příklady lidské koordinace.
Svalová koordinace
Svalová nebo motorická koordinace, jak se také nazývá, je koncept, který se pravidelně používá k zohlednění schopnosti kosterních svalů našeho těla efektivně synchronizovat určité parametry pohybu a trajektorie.
Stojí za zmínku, že pohyby probíhají efektivně a koordinovaným stahováním našich svalů a ostatních prvků, které tvoří naše končetiny.
Mezitím má mozeček na starosti regulaci informací, které přicházejí z těla. Koordinuje jej s podněty, které přicházejí z mozku a to nám lidem umožňuje zobrazovat přesné a jemné pohyby. Také cerebellum je zodpovědný za regulaci svalového tonusu.
Vždy, abychom specifikovali pohyb, budeme potřebovat svalovou skupinu, přičemž ta musí představovat danou rychlost a intenzitu pro specifikaci té či oné akce. Bude tedy nutné se nejprve naučit a zautomatizovat je a poté regulaci mozečku.
Existuje několik typů koordinace: obecná dynamika (umožňuje chůzi po všech čtyřech), ruka-oko (usnadňuje házení předmětů) a bimanuální (umožňuje psaní na stroji nebo hraní na hudební nástroj).
Aniž bychom z toho chtěli udělat genderovou otázku, je důležité zdůraznit, že na úrovni pohlaví existují rozdíly v koordinaci, kterou každé pohlaví projevuje. Ženy tak vynikají větší efektivitou, pokud jde o manuální a přesné úkoly, zatímco muži jsou přesnější, pokud jde o zobrazování motorických dovedností zaměřených na cíl, jako je házení míčem nebo zachycení projektilu.
Z hlediska svalové koordinace můžeme najít různé patologie. Například procento, které se blíží 10 % dětí školního věku, vykazuje poruchy ve vývoji motorické koordinace, je pak běžné, že zakopávají o vlastní nohy, srážejí se s ostatními a nejsou schopny držet předměty nebo chodí nejistě.
Existuje také ataxie, což je běžná koordinační patologie, která je doprovázena komplikacemi v chůzi a rovnováze. Obvykle to vytváří neuspořádané pohyby a ztěžuje rychlé pohyby.
Stejně tak lidé s duševním onemocněním mívají problémy, pokud jde o koordinaci.
