Slovo únos je označováno jako čin, kterým jednotlivec nebo skupina protiprávně zbaví jiného nebo jiné svobody, zpravidla na určitou dobu a do získání tzv. výkupného, kterým může být realizace jednorázové peněžní částky, popř. mimo jiné nějaký politický, mediální prospěch. Zločinci nebo zločinci, kteří páchají tento druh trestné činnosti, se nazývají únosci.
Modus operandi, který se tradičně dodržuje při únosu, zahrnuje nejprve sledování oběti několik dní před převratem, co dělá, kam jde, s kým se setkává, mimo jiné, a tak má úplnou představu o jaký by byl nejvhodnější čas k jeho únosu, obecně v situacích, kdy oběť cestuje sama, ať už autem nebo pěšky. Poté, jakmile je únos dokončen a oběť je již zbavena svobody v nějaké pronajaté pevnůstce nebo patřícím některým z únosců, je čas komunikovat s rodinou uneseného a informovat ho o situaci jeho příbuzného a požadovat výkupné, které žádají, aby ho osvobodili.
Únosy jsou téměř vždy komplexním typem zločinu a zahrnují účast několika zločinců, aby je provedli a nechali si je až do vyzvednutí výkupného. Někteří budou mít na starosti sledování oběti, jiní poskytování toho, co je nezbytné k udržení oběti naživu a další telefonickou komunikaci s jejími příbuznými nebo příbuznými. Mezitím, jakmile bude shromažďování výkupného dokončeno, únosci oběť propustí na odlehlém místě, kudy proudí jen velmi málo lidí.
Většina světových zákonů je velmi přísná, pokud jde o potrestání tohoto typu zločinu, proti těm, kdo tento druh zločinu spáchali, byly vyneseny doživotní tresty a dokonce i trest smrti.. Jedním z důvodů je obecně tento druh trestné činnosti zanechat hluboce zakořeněné psychické následky ve vědomí i nevědomí unesených a mnohem více, pokud šlo o násilný únos, při kterém byly oběti fyzicky a psychicky mučeny.
Ačkoli je únos z větší části zločinem, jehož prostřednictvím se zločinci snaží získat dobrý ekonomický zisk, byl také zločinem široce využívaným partyzánskými nebo teroristickými skupinami k dosažení nějakého druhu prospěchu nebo k jejich použití jako směnné hodnoty.
