Říká se tomu jako Přirozené číslo k tomu číslo, které umožňuje počítání prvků množiny. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 ... jsou přirozená čísla.
Je třeba poznamenat, že to byla první sada čísel, kterou lidé používali k počítání předmětů.
Tento typ čísla je neomezený, to znamená, že kdykoli je číslo přidáno jedna k jedné, ustoupí jinému číslu.
Dvě velká použití přirozených čísel jsou na jedné straně k označení velikosti konečné množiny a na druhé straně k vysvětlení pozice, kterou má daný prvek v rámci uspořádané posloupnosti.
Přirozená čísla nám také na příkaz skupiny umožňují identifikovat nebo rozlišovat prvky v ní přítomné. Například v sociální práci bude mít každá pobočka členské číslo, které jej odliší od ostatních a které mu umožní, aby nebyl zaměněn s jiným a měl přímý přístup ke všem podrobnostem, které jsou jeho pozornosti vlastní.
Jsou tací, kteří považují 0 za přirozené číslo, ale jsou i tací, kteří to nedělají a oddělují ji od této skupiny, teorie množin ji podporuje, zatímco teorie čísel ji vylučuje.
Přirozená čísla mohou být reprezentována v přímce a seřazená od nejmenšího po největší, například pokud se vezme v úvahu nula, začnou se zaznamenávat po tomto a vpravo od 0 nebo 1.
Ale přirozená čísla patří do množiny, která je spojuje, do množiny kladná celá čísla a to proto, že nejsou ani desetinné, ani zlomkové.
Nyní, pokud jde o základní aritmetické operace, sčítání, odčítání, dělení a násobení Je důležité upozornit, že čísla, se kterými se zabýváme, jsou uzavřenou množinou pro operace sčítání a násobení, protože při práci s nimi bude výsledkem vždy jiné přirozené číslo. Například: 3 x 4 = 12/20 + 13 = 33.
Stejná situace zatím neplatí pro další dvě operace dělení a odčítání, protože výsledkem nebude přirozené číslo, například: 7 - 20 = -13 / 4/7 = 0,57.
