Termín Spravedlnost představuje opakující se použití ve španělském jazyce a v závislosti na kontextech, ve kterých se používá, se jeho odkazy budou lišit, ačkoli obecně platí, že spravedlnost bude série pravidel a norem, které stanoví uspokojivý scénář týkající se vztahů mezi jednotlivci mezi sebou navzájem a mezi nimi a institucemi. Výše uvedený regulační rámec přijme, nebo v opačném případě zakáže akce ve výše uvedených interakcích. Povinnost udržovat mír mezi členy společnosti je tím, co označuje původ spravedlnosti.
Stojí za zmínku, že spravedlnost je hodnota, která bude vždy určována společností a je úzce spjata s dobou a civilizací, to znamená, že dnes neexistuje stejné pojetí spravedlnosti jako před deseti stoletími.
Postava bohyně Themis vyzbrojená mečem v jedné ruce, rovnováhou v druhé a se zavázanýma očima je univerzálním symbolem myšlenky spravedlnosti. Tato socha představuje zosobnění konceptu, který analyzujeme. Rovnováha vyjadřuje myšlenku rovnováhy a řádu, meč sděluje sílu těch, kteří uplatňují spravedlnost a zavázané oči nám připomínají myšlenku nestrannosti před pravdou.
Myšlenka rovnováhy a spravedlnosti
Od pradávna se lidé domnívali, že existuje vesmírný řád nebo univerzální zákon, který řídí všechny události a životy lidských bytostí.
Když je tento příkaz porušen, říkáme, že se stalo něco nekalého. Představme si, že někdo pracuje a na oplátku nedostává mzdu. Je to nevyvážená situace, a tudíž jednání v rozporu s myšlenkou spravedlnosti.
Ohledně Katolické náboženství, spravedlnost je spolu s opatrnost, umírněnost a statečnost, jeden z kardinální ctnostiMezitím se praktikuje, že jednotlivec, který jedná a chová se spravedlivě, se v případě potřeby postará o dát každému, co mu odpovídá a náleží, vždy vycházej z spravedlnosti a úcty k dobru všech. Nikdy nebude upřednostňovat svou osobní situaci nad situací ostatních, ale právě naopak, protože projevuje zvláštní sklony postupovat podle zákona.
Spravedlnost jako instituce
Všichni máme představu o tom, co je nebo není spravedlivé. Pokud se domníváme, že jednání je nespravedlivé, cítíme rozhořčení. Byly vytvořeny soudy, zákony a právní postupy pro boj s jakoukoli formou nespravedlnosti ve společnosti. Myšlenka spravedlnosti a působení spravedlnosti jako instituce se však ne vždy shodují.
Označuje jednak trest a jeho uplatnění, o nichž rozhoduje soud nebo soudce, jednak usnesení o něčí nevině, udělené rovněž soudcem nebo soudem. "Rodina zavražděného policisty požádala soud o spravedlnost. Spravedlnosti bylo učiněno zadost a můj bratr byl osvobozen od viny a obvinění".
Stejně tak ve stejné oblasti práva je synonymem pro plná moc ("Argentinská justice určila Masserovu vinu na zločinech proti lidskosti") a také umožňuje určit osoba nebo soud pověřený výkonem příkazu.
Různé přístupy
Pro některé sofisty není spravedlnost ničím jiným než pohodlím nejsilnějších. Místo toho Platón hájí opačnou tezi: aby společenství mělo spravedlnost, je nutné, aby v lidské duši existoval ideál spravedlnosti.
Neboť spravedlnost je pro Aristotela souhrnem všech mravních ctností. Z křesťanské perspektivy spravedlnost spočívá v tom, že dáváme Bohu a lidem to, co jim odpovídá (pro Santo Tomas jsou základními mravními ctnostmi síla, opatrnost, umírněnost a spravedlnost).
Podle vize Johna Rawlse lidské bytosti dosáhly jakési obecné dohody o tom, co je spravedlnost. Abychom vybudovali počáteční ideál spravedlnosti, musíme začít z pozice naprosté nestrannosti a bez jakéhokoli druhu předsudků. Z tohoto předpokladu je spravedlnost nastolena kombinací dvou prvků: individuální svobody a rovnosti (tento poslední aspekt je zase rozdělen na dva: rovné příležitosti a boj proti nerovnosti).
O myšlence, kterou analyzujeme, bylo učiněno mnoho úvah. Potvrzuje se, že není míru bez spravedlnosti, že lhostejnost ke spravedlnosti z nás dělá spoluviníky, že být pro spravedlnost znamená být pro pravdu, nebo že zdání spravedlnosti je formou tyranie.
