Bezpochyby nejoblíbenější použití tohoto slova je to, co nám umožňuje vyjádřit ten jedinec, který čte, ať už je to kniha, noviny, časopis, dokument, mimo jiné materiály, které lze číst, a který tak může činit tiše i nahlas a v různých kontextech.
Člověk, který čte psaný text a který má zvláštní sklony ke čtení
Je třeba poznamenat, že tento význam slova se většinou používá k označení těch lidí, kteří mají značný zájem o činnost čtení, což je vede k neustálému čtení těchto děl nebo materiálů.
Pobavte se, informujte se nebo se poučte
Mezitím toto čtení, které se provádí, může mít za své poslání zábavu, jako je tomu v předchozím případě; Lze to udělat, abyste se dozvěděli o aktuální realitě země, ve které žijete (prostřednictvím novin), nebo se dozvěděli o konkrétním problému.
“Můj bratranec Juan je vášnivým čtenářem sci-fi knih, jednu mu vždy dáváme k narozeninám.”
Odborný asistent, který vyučuje svůj jazyk na univerzitě
Na druhou stranu, v akademickém vesmíru, nazývá se čtenář fyzická osoba, která působí jako odborný asistent a vyučuje svůj vlastní jazyk na zahraniční univerzitě.
Nejedná se vždy o formální učitele, ale v některých případech o pokročilé studenty, kteří velmi dobře ovládají jazyk země, ve které studují, a poté se zároveň věnují výslovnosti a gramatice své země původu pro ostatní .
Profesionálové, kteří analyzují originály knihy v nakladatelství
Také v redakční rozsah Je možné najít použití slova čtenář, protože tímto způsobem je jednotlivci, kteří mají na starosti analýzu přijatých originálů a také poradenství ohledně nich.
Elektronické zařízení, které čte informace
A tím může být i čtenář elektronické zařízení používané ke čtení informací, tedy reprodukovat jej, a že byl zaznamenán na určité médium.
The optická čtečka Jedná se o speciální typ zařízení, které umožňuje čtení značek a znaků, které obsahují kód.
Čtení, každodenní činnost, která nám umožňuje se učit
Čtení, což je činnost, kterou provádějí čtenáři, je jednou z nejčastějších činností, kterou lidé projevují ve svém každodenním životě, a to buď pouhým přečtením nápisu, který najdou přilepený na dveřích svého domu a který varuje před opravou. něco, až po svědomité čtení textu, který bude součástí závěrečné zkoušky v kariéře, kterou studují.
Při této proceduře člověk vizuálně prochází mj. dokumentem, knihou, která je složena z grafických lingvistických symbolů, které si díky znalosti jazyka vyloží a které později začlení do své kognitivní struktury.
Před několika staletími byla možnost číst a psát předurčena pro malou část populace, která měla přístup ke vzdělání, protože měla ekonomické zdroje.
Chudí a okrajové vrstvy tuto možnost neměly a byly negramotné.
Tato situace by se mohla zvrátit, když se vzdělávání ve světě stalo povinným a bezplatným.
Ti lidé, kteří čtou text a nerozumí mu, se nazývají funkčně negramotní.
Schopnost číst a psát si člověk běžně osvojuje kolem pátého roku věku nebo o něco dříve, lze ji naučit nejprve doma a poté ji zdokonalit při vstupu do školy.
V počátečním vzdělávání jsou četby, které se vyučují, spíše základní a jednoduché, to znamená, že jsou podle věku čtenáře, s postupem školní docházky se samozřejmě stávají složitějšími, například na střední škole se studenti číst texty, které vyžadují větší duševní trénink a kognitivní rozvoj a které by byly pro dítě nesrozumitelné.
Nemůžeme pominout, že bohužel v dnešní době nové technologie se svými výhodami a nevýhodami způsobily, že mladí lidé dnes tráví čtením méně času než člověk před stoletím.
Když ještě neexistovala televize, počítač nebo mobil, trávili lidé svůj volný čas četbou, dnes se rozptylují sledováním televizních programů, hraním her na počítačích či mobilech.
