Dějiny

definice expanze do zámoří

Titul 'Overseas Expansion' byl udělen historickému fenoménu, který se odehrál v 15. a 16. století v rukou Evropy. Expanze do zámoří nebyla ničím jiným než tím, co umožnilo, aby se dva světy tak nepodobné a vzdálené od sebe jako Evropa a Amerika poprvé v historii setkaly. Název byl tomuto období dán od doby, kdy to byl okamžik největšího evropského postupu v mořích a oceánech planety s ekonomickými a vojenskými cíli.

Zámořská expanze měla své příčiny či původ v blokádě, kterou Arabové provedli na konci středověku ve městě Konstantinopol. Tato blokáda znamenala pro Evropany ztrátu kontaktu se všemi východními trhy, jak na Blízkém, tak na Dálném východě. Tímto způsobem evropská kapacita a touha dále ekonomicky růst vedly nejprve Portugalce a poté Španěly k tomu, aby se vydali do oceánů a hledali novou cestu do těchto vzdálených zemí. Cestou však skončili u poznávání kontinentů Afriky (z nichž znali jen sever) a Ameriky.

Od chvíle, kdy bylo konečně dosaženo Ameriky (v roce 1492 rukou Kryštofa Kolumba, který představoval španělskou korunu), se zámořská expanze Evropy neuvěřitelným způsobem zrychlila. Většina západoevropských národů tak začala divoce hledat nová území: Španělsko, Portugalsko, italská města, Anglii, Holandsko, Francii a mnoho dalších. To mělo za následek dobytí a kolonizaci velké části planety, zejména amerického kontinentu, který byl rozdělen do evropských rukou bez respektování předchozí existence původních civilizací.

Konečně lze říci, že tato zámořská expanze byla znovu generována na konci 19. století, ale tehdy pod názvem imperialismus. Od té chvíle evropský člověk dokončil kolonizaci území planety, nad nimiž neměl žádnou politickou moc a která se omezil pouze na ekonomické využívání, jako je téměř celý africký kontinent, Austrálie a některé oblasti jihovýchodní Asie.