Lyrická poezie je ten poetický styl, který je charakteristický zejména tím, že jeho autor vyjadřuje buď velmi hluboké pocity, nebo intenzivní úvahy o nějaké otázce..
V podstatě to, co lyrická poezie předává, jsou stavy mysli, produkt například stavu absolutní introspekce, který později vedl k tomu intenzivnímu sdělování pocitů nebo úvah, to znamená, že jde o žánr, ve kterém převažuje subjektivita.
Pro tuto záležitost neustálého vyjadřování citů a vnitřních stavů spisovatele tvoří lyrická poezie skutečně kult lásky a milostných témat, ale neomezuje se pouze na jejich vyjádření, samozřejmě nelze popřít, že právě Téma autoři nejčastěji monopolizují, nicméně jakékoli jiné vyjádření autorových emocí, i když nesouvisí se sentimentálním důvodem, bude mimo jiné považováno také za lyrickou poezii, smutek, selhání, strach, osamělost.
Tato manifestace emocí a pocitů není provedena syrově, ale trpí vážnou a přísnou očistou jak esteticky, tak technicky, proto je formálně nejvýraznějším rysem toho, že je psán ve formě veršů. Verš ale není jediný způsob, jak sdělit poezii, mnoho autorů se uchýlí i k poetické próze, kde se samozřejmě obejde forma verše, ale ostatní vlastnosti, díky nimž je psaní autentická poezie, jsou zachovány.
Mezi hlavními prvky, které se spojují v sestavě lyrické poezie, vynikají následující: vyjádření pocitů, hromadění obrazů a prvků s vysokou symbolickou hodnotou, stručnost, soustředěnost, hutnost, psáno zpravidla v první osobě.
Někteří věrní představitelé tohoto typu poezie jsou Rubén Darío, Federico García Lorca, Gustavo Adolfo Bécquer a Antonio Gala, mezi ostatními.
Had lásky, zrádný smích, kat snů a světla, parfémovaná dýka, ohnivý polibek... To jste vy!
