Finanční krize z roku 1929 měla dopady po celém světě. V Argentině výrazně klesla úroveň vývozu masa a pšenice na trh Spojeného království. Zároveň se snížil dovoz průmyslových výrobků.
V reakci na tuto situaci argentinská vláda prosadila nový průmyslový plán a zahájila model státních zásahů do ekonomiky.
Plán reindustrializace spustil proces migrace na celém území státu. Ekonomické výhody v průmyslu nebyly doprovázeny zlepšením pracovních podmínek dělníků.
Mezi lety 1930 a 1943 se po sobě vystřídaly různé vojenské a civilní vlády
Ekonomická krize a sociální napětí byly faktory, které způsobily převrat generála José Félixe Uriburu, který svrhl prezidenta Hipólita Yrigoyena. Od této chvíle začala etapa charakterizovaná politickým pronásledováním odpůrců, korupcí, autoritářstvím a volebními podvody.
Někteří senátoři odsoudili různé případy daňových úniků a všechny druhy nesrovnalostí
Po pádu Wall Street v roce 1929 Britové podporovali mezinárodní obchod se členy Commonwealthu a na úkor Argentiny. Aby se předešlo ekonomické katastrofě, ministr zahraničí Julio Argentino Roca a obchodní manažer Walter Runciman znovu projednali podmínky pro vývoz argentinského masa do Velké Británie. Nový regulační rámec podepsaný v roce 1933 je známý jako Roca-Runcimanova smlouva, která přinesla významné výhody britským zájmům v Argentině (národní veřejné služby a infrastruktura byly řízeny britskými společnostmi).
V roce 1935 byla ve Sněmovně reprezentantů spáchána vražda (senátor Enzo Bordabehere z Progresivní demokratické strany byl zavražděn zezadu bývalým komisařem během parlamentní debaty).
Během Hanebné dekády byly aktivovány různé parlamentní komise, aby prošetřily různé nezákonné smlouvy mezi politiky a podnikateli.
V roce 1943 vojenská junta svrhla prezidenta Castilla. Náčelníkem generálního štábu armády byl jmenován plukovník Juan Domingo Perón. Touto epizodou začala v Argentině nová éra. Peronismus, nazývaný také justicialismus, byl hlavním politickým hnutím mezi lety 1946 a 2015.
Foto: Fotolia - Lefteris Papaulakis
