Slovo nic je příslovce kvantity, které vyjadřuje absenci něčeho. Řeknu-li tedy „v kapse nic nemám“, vyjadřuji tím, že její vnitřek je prázdný. Pojem, který analyzujeme, má však filozofický rozměr a přesahuje prostou otázku kvantit.
Nicota jako problém v dějinách filozofie
Řečtí filozofové nastolili tento problém z logické úvahy: existuje-li bytí věcí, znamená to myšlenku nebytí, tedy ničeho. Jinými slovy, nicota je negací pojmu bytí.
Někteří filozofové se domnívají, že nicota jako pojem není nic jiného než slovo, a proto to neznamená, že nic není něco. Slovo nic je tedy pouze znakem jazyka, který má logickou funkci a neměl by být chápán jako pojem, který vyjadřuje pravdu o něčem.
Podle jiných filozofických přístupů sice dává smysl, že nicotu považujeme za ideu, ale je to prázdný pojem, jako bychom mluvili o pohlaví bez jednotlivců.
Pro některé myslitele problém nicoty neexistuje: něco, co neexistuje, nelze myslet. Jinými slovy, nemůžeme nic myslet.
Z hlediska existencialistické filozofie má nicota jako pojem svůj původ ve vitální úzkosti lidské bytosti. Zjednodušeně bychom mohli říci, že se nad věcmi divíme, nedostáváme uspokojivé odpovědi a to v nás nakonec vyvolává pocit úzkosti, který nakonec vede k myšlence existenciální prázdnoty nebo ničeho.
Z pohledu fyziky
Když se fyzikové zajímají o tuto otázku, obvykle mají na mysli prázdný prostor, v němž není nic. Obecně se má za to, že není možné si představit něco mimo prostor, čas, bez zákonů přírody a bez částic.
Bůh stvořil svět z ničeho
Přístup křesťanství a judaismu ke stvoření vychází z jednoduché myšlenky: Bůh stvořil svět z ničeho. Akt tvoření znamená vytvoření existence nebo začátek existence, což znamená, že před Stvořením nebylo nic.
Bůh je tedy jediná bytost, která může tvořit, protože lidé nemohou vycházet z ničeho, protože je nemožné, aby se tomu přizpůsobila nějaká realita (podle klasiků „nic nevzniká z ničeho“).
Fotografie: Fotolia - blinddesign / jorgo
