Fyzika je faktická věda, která studuje konečné pravdy řádu přírody. Jelikož je téma tak rozsáhlé, Fyzika zahrnuje řadu ústředních teorií, které předpokládají různé omezenější oblasti: za prvé, máme klasická mechanika, která se zabývá studiem těles v makroskopickém měřítku a také pohybů rychlostí nižší, než je rychlost světla; Teorie relativity, která se věnuje studiu prostoru a času v relativních pojmech; termodynamika, která je založena na studiu tepla jako formy energie; elektromagnetismus, který studuje nabité částice elektřiny a magnetismu; kinetika, která studuje tělesa v pohybu; a nakonec, kvantová mechanika, která studuje jak atomové a subatomární systémy, tak elektromagnetické záření.
Fyzika je pak věda, která studuje tělesa bez ohledu na jejich skupenství (kapalina, plyn nebo pevná látka) ve vztahu k jiným tělesům a procesy, které se v něm mohou vyskytovat (pohyby, deformace, aplikace síly, mimo jiné). Fyzika, stejně jako matematika, je exaktní věda, protože před provedením operace lze očekávat jediný výsledek. Pro fyzickou operaci nemůže existovat více než jeden výsledek. Z tohoto důvodu fyzika používá induktivní metody, pokud se takové operace projeví v takovém výsledku (v tomto výsledku a ne v jiném).
První úvahy související s tím, čemu se dnes říká fyzika, je třeba hledat ve starověku. Již v prvních letech našeho letopočtu sepsal Ptolemaios astronomické pojednání tzv Almogesto ve kterém potvrzuje, že Země je středem vesmíru a hvězdy se kolem ní točí. Kromě krátkozrakosti, kterou tomu lze přiřadit, je pravda, že měl na čas důležitý vliv, dokud Koperník nezveřejnil svou heliocentrickou teorii, později potvrzenou zkušenostmi Galilea Galileiho. K těmto příspěvkům je třeba přidat příspěvky Keplera a Brahe o pohybu planet. Nicméně byl to Newton, kdo ve svém díle stanovil zákony mimořádné důležitosti Philosophiae Naturalis Principia Matematika. Následné důležité momenty nastaly v 18. století s formulací termodynamiky, v 19. století s elektromagnetismem a konečně ve 20. století s teorií relativity zavedenou Albertem Einsteinem a s kvantovou teorií vyvinutou pro tento i pro Plancka a Bohra.
Fyzika se používá v jiných oblastech, jako je automobilová mechanika, elektromechanika, průmysl vyrábějící domácí spotřebiče, různé strojírenství (mimo jiné jaderná, agronomická, potravinářská technologie, elektronika). Samozřejmě, že v těchto oblastech studia jsou teorie mnohem specifičtější než základní fyzikální obsahy, které jsme měli na střední škole.
Současným úkolem pro fyziku je vyvinout teorii, která bude integrovat všechny již zmíněné. Momentálně kolem teorie superstrun bylo vytvořeno mnoho očekávání, i když k jejímu přijetí vědeckou komunitou jako jednotící teorie je ještě dlouhá cesta.
Fyzika je jednou z disciplín, která je každoročně držitelem Nobelovy ceny, a v tomto smyslu vítězí ten (nebo ti) vědečtí výzkumníci, kteří svými objevy nebo teoriemi inovují na špici oboru. Tyto objevy nebo vývoj předpokládají zlepšení konkrétní oblasti nebo pokrok, který umožní optimalizaci průmyslových nebo výrobních procesů.
