Pojem ctnosti je abstraktní a souvisí s myšlenkou jednat pro obecné dobro. Zde jej lze chápat v zásadě dvěma způsoby: na individuální úrovni nebo na úrovni transcendentního stavu lidské bytosti. Ctnost je obecně chápána jako fenomén, který se získává socializací a životem ve společenství, protože právě úcta k druhému nám umožní přežít. Ctnost jednání podle hodnot vnucených nebo rozvinutých konkrétní společností bude vždy přínosem pro všechny.
V tomto smyslu můžeme říci, že ctnost jako podstatná a transcendentální podmínka lidské bytosti je ta, která nás přirozeně vede k hledání společného dobra a k rozvíjení etických a mravních hodnot, které přispívají k životu ve společenství. Ctnost je pak něco, co se získává sdílením naší existence s ostatními, i když je to právě tato věc, která ji může zkazit.
Ctnost na individuální úrovni vždy souvisí s praktičtějšími a konkrétnějšími prvky, které souvisí s tím, jak se člověk denně vyvíjí. Zde jsou ctnosti, jako je laskavost, solidarita, etika, respekt k druhému, závazek, spravedlnost a pravda, některé z příkladů, díky nimž lze jednotlivce definovat jako subjekt s velkými ctnostmi. V tomto ohledu však ctnosti jednotlivce nemusí být pouze sociální nebo morální, ale možná souvisí s jeho estetickými, politickými, ideologickými, tvůrčími, fyzickými atd. ctnostmi.
Podle západní tradice jsou čtyři nejdůležitější ctnosti lidské bytosti střídmost, obezřetnost, spravedlnost a síla, které jsou všechny nezbytné pro rozvoj pevných, angažovaných, spravedlivých a prospěšných sociálních zkušeností pro všechny. Také je třeba poznamenat, že byly zahrnuty do náboženských doktrín různých náboženství
Střídmost
Střídmost je ta ctnost, která naznačuje umírněnost ve smyslu přitažlivosti požitků a pak podporuje rovnováhu v tomto smyslu. Když je někdo vlastníkem střídmosti, bude ovládat svou vůli nad instinktem a bude vždy držet touhy na uzdě, a následně s poctivostí. Například střídmost je spojena s pojmy jako umírněnost a střízlivost.
Opatrnost
Obezřetnost je základní ctností spravedlivého, správného a opatrného jednání, a pokud jde o komunikaci, obezřetnost se projeví, když se použije jasný, opatrný, doslovný jazyk podle situace a kontextu. Jednat s rozvahou také znamená dělat to a přitom vždy respektovat svobodu a pocity druhých, i když nejsou v souladu s našimi představami.
Síla
Ctnost odvahy znamená překonat strach ve všech jeho aspektech, a proto zvítězí pevnost, pokud jde o učiněná rozhodnutí, a také odhodlání ohledně hledání dobra, jehož má být dosaženo. Přes překážky a nástrahy, které stojí v cestě, a oběti, které je třeba udělat, abychom dosáhli konce, síla dodá naší duši hodnotu a přiměje nás jít vpřed, s odvahou a elánem je překonat a nakonec se dostat ven.
Spravedlnost
Ctnost spravedlnosti, nebo spíše ten, kdo jedná podle této ctnosti, se bude zvláště starat o to, aby bližnímu dal to, co mu náleží a co mu právem odpovídá, a bude tak činit vždy s rozvahou vzhledem k ostatnímu lidu a obecnému dobru.
Nyní stojí za to říci, že autoři připisovaní křesťanství na základě výše zmíněných ctností rozvinuli ctnosti teologické, což jsou zvyky, které Bůh sám vštěpuje lidem jak do vůle, tak do inteligence, aby nařídil jejich jednání. Jsou to víra, naděje a láska a jsou považovány za doplněk základních ctností.
Víra
Víra znamená souhlasit s vůlí pevným způsobem s pravdou odhalenou v Božím zjevení, to znamená, že věřící toho či onoho náboženství se drží pravdy autoritou toho, kdo o ní vydává svědectví. Víra je nepochybně základem, pilířem, na kterém jsou založena náboženství. Věřící slepě důvěřují normám dodaným nebo stanoveným autoritami náboženství, které následují.
Naděje
Mezitím je naděje ctností, jejímž prostřednictvím člověk projeví důvěru a jistotu ohledně dosažení věčného života a dispozice s prostředky, které mu pomohou jej získat.
Charita
Láska zahrnuje v křesťanství lásku k Bohu nade vše ostatní a tato láska se vztahuje také k bližnímu právě kvůli této lásce k Bohu. Láska tedy bude vyžadovat činit dobro a jednat v souladu a s úctou před bratry. Kromě toho bude dobročinnost vytvářet reciprocitu, to znamená, že se dává a vrací stejným způsobem a se stejnou intenzitou. A nikdy to nejde ruku v ruce s úroky a ano s velkorysostí.
