Ten z Způsob výroby je současný a konkrétní koncept Marxistická teorie.
Způsob, kterým se vyrábí zboží a služby nezbytné pro lidský život
The Marxismus nebo marxistická teorie je název daný sérii filozofické myšlenky a doktríny politické povahy, které navrhoval a prosazoval německý filozof Karl Marx.
Podle Marxovy vize způsob výroby označuje společenský způsob, jakým se vyrábí, vyrábí zboží a služby, které jsou považovány za nezbytné pro život lidí.
Mezitím bude produkční režim kombinovat na jedné straně výrobní síly , reprezentované lidskou pracovní silou a technologickými znalostmi výrobních prostředků, jako jsou mimo jiné nástroje, stroje, materiály.
A výrobní vztahy které zahrnují vlastnictví, moc a kontrolu těmi, kdo drží výrobní zdroje.
Pro Marxe byly schopnost výroby a sociálních vztahů dvě základní a rozdílné podmínky lidských bytostí.
Aby člověk přežil ve společnosti, je nutné, aby spotřebovával, přičemž tato spotřeba bude implikovat výrobu a právě v tomto bodě se spojují ti, kteří konzumují s těmi, kteří vyrábějí.
Na druhé straně se Marx domníval, že společenský řád je úzce spjat s existujícím výrobním způsobem v dané společnosti a také s rozdělováním důchodů a spotřeby samotnou.
To, jak se vyrábí, nám hodně napoví o rozdělení bohatství a spotřeby, které v dané společnosti existuje.
Pokud jde o strukturu společnosti, nebude to ve vztahu k lidem, jejich idejím, státu, dokonce ani zákonu, ale bude to způsob výroby, který určuje vlastnosti a strukturu společnosti.
Výrobní způsoby v čase: socialismus versus kapitalismus
Pokud se mezitím změní způsob výroby, což se pravděpodobně stane, když se výrobní síly střetnou se vztahy, změní se všechno, politika, ekonomika, náboženství, umění, kultura atd., a ustoupí revoluci.
Ve starověku, v období paleolitu a neolitu, kdy začaly vznikat společenské organizace, byla výrobní síla minimální, zatímco vlastnictví výrobních prostředků patřilo všem a distribuce výroby, která byla z nich prováděna, se starala o k rovnosti a rovnováze; hledalo se pouze uspokojení potřeb.
A na druhé straně nelze ignorovat, že v té době lidé mezi sebou spolupracovali, protože žili z rybaření, sběru nebo lovu, a to, co z těchto činností získali, bylo běžně sdíleno s komunitou, ke které patřili.
V těchto dobách hrály ženy zásadní roli, protože měly na starosti distribuci toho, co bylo vyrobeno, a pro každý případ měly politický a ekonomický význam, což dalo vzniknout takzvanému matriarchátu.
S ubíhajícími staletími a pokroky, k nimž došlo ve všech oblastech, byl zaveden kapitalistický systém a s ním se objevili placení dělníci, kteří nevlastní výrobní prostředky, zatímco tito patří do soukromých rukou, což jsou ti, kteří tito pracovníci poskytovat své služby výměnou za mzdu a vyrábět zboží svými výrobními prostředky.
Socialismus se objevil jako opak kapitalismu, prosazoval, aby rozdělování bohatství bylo více rovnostářské a neexistovalo soukromé vlastnictví výrobních prostředků, jedině tak lze čelit sociální nerovnosti, kterou kapitalismus přirozeně produkuje.
Socialismus nějakým způsobem navrhuje návrat k těm iniciačním formám paleolitu a neolitu, kde mezi všemi převládala spolupráce a pomoc a výrobní prostředky nebyly elity, ale celé komunity, která je používala k uspokojení svých potřeb a živobytí.
Harmonie ve vztazích byla v těchto dobách realitou a nedocházelo, jako v kapitalismu, k vykořisťování člověka vůči jinému člověku, vyrábělo se pouze to, co bylo nezbytné pro každého a nic jiného.
