The poklep Jde o manévr, který se provádí při vyšetření pacienta za účelem identifikace změn v tkáních při hodnocení jejich hlasitosti.
Spolu s prohlídkou, palpací a auskultací odpovídají krokům, které je třeba provést při fyzikálním vyšetření pacienta.
Technika pro perkuse
Tato technika se provádí na kůži. K tomu je nutné přiložit prodloužený prst na oblast, která má být udeřena, obvykle prostředníček, a poté provést malé poklepy špičkou prostředníku druhé ruky.
Při provádění manévru budou získány různé typy zvuků. Při dopadu na pevné tkáně, jako jsou kosti, je zvuk vysoký, pevné tkáně mají jiný tón (matný), kapaliny poněkud vážnější a vzduch odpovídá spodnímu tónu (tympanický).
Poklepat lze do jakékoli oblasti těla, avšak tento manévr je nejužitečnější v oblasti hrudníku, břicha a beder.
Perkuse hrudníku
Při vyšetření hrudníku je důležitou součástí hodnocení plic poklep. Když perkusíte, je slyšet generovaný zvuk. V obecných podmínkách plíce vydávají vážný zvuk kvůli obsahu vzduchu, který musí být stejný ve všech mezižeberních prostorech.
Dojde-li k nahrazení vzduchu v plicích tekutinou, k čemuž dochází u infekcí, jako je např zápal plic nebo pleurální výpotky, perkuse ukazuje změnu zvuku, která umožňuje identifikovat tyto podmínky a dokonce určit jejich polohu s určitou přesností.
Další oblastí pro poklep je supraklavikulární prohlubeň, prohlubeň, která se nachází těsně nad horní hranicí hrudní kosti, mezi výběžky úponu sternocleidomastoideus svalů. Perkuse v této oblasti musí poskytovat zvuk kompatibilní s obsahem vzduchu, při získávání ostřejších nebo tupých zvuků na této úrovni, růst štítné žlázy známý jako ponořená struma.
Břišní perkuse
Břicho je oblast, kde jsou perkuse velmi užitečné. Díky tomuto manévru se podmínky jako např zvětšení velikosti vnitřností jako jsou játra a slezina, stejně jako stavy jako např distenze tlustého střeva hromaděním plynů, popř přítomnost volné tekutiny v břišní dutině (ascites).
Bederní perkuse
V bederní úrovni se obvykle provádí modifikovaný poklep zvaný perkusní pěst. V něm vyšetřující položí prodlouženou ruku na oblast, kde se nachází ledvina (těsně pod žebry na každé straně páteře) a druhou rukou udělá pár jemných úderů.
Tento manévr se nesnaží vyhodnotit zvuk, ale spíše reakci pacienta. Když dojde k infekci ledvin, tzv pyelonefritida, je manévr velmi bolestivý a pacient se většinou pohybuje dopředu.
Fotky: Fotolia - Gabriel Blaj / Grib_nick
