Čtení Jde o naprosto lidskou činnost, která nám díky své realizaci a realizaci umožňuje mimo jiné např. interpretovat poezii, příběh, román, které v přísně literárních pojmech, ale i četbě vděčíme za možnost interpretovat znamení, pohyby těla, dávat nebo přijímat učení.
Očividně a kvůli tomu druhému, o kterém jsem vám vyprávěl o učení, čtení úzce souvisí s procesem učení a samozřejmě bude základní to dovést do konce. Podle lingvistiky a kognitivní psychologie, dvou z disciplín, které jsou zodpovědné za studium toho, jak lidé vnímají a chápou písmo, člověk vnímá prostředí zrakem s fixacemi a sakádami. Když upře svůj pohled, přibije ho na nehybný předmět nebo bod a sakády mu umožní přesměrovat pohled z jednoho fixačního bodu na druhý. Lidské oko tedy dělá totéž, když čte text, recept, deník nebo knihu.
Za normálních podmínek může člověk přečíst až 250 slov za minutuMezitím, když narazí na nejednoznačný text nebo na nějakou část, které není zcela porozuměno, lidské bytosti využívají regrese, které se odehrávají v opačném směru zleva doprava, než se obecně používá ke čtení.
Protože čtení je tak důležité a rozhodující v procesu učení, bylo hluboce studováno, jak zlepšit jeho techniky, které se zaměří na vyřešení dvou problémů spojených s jeho efektivním výkonem, což bude dosažení maximální rychlosti, ale bez rezignace na porozumění co se čte.
Proto se navrhuje sekvenční, intenzivní a dochvilné čtení.. Sekvenční je nejrozšířenější způsob čtení textu, rychlost bude taková, jakou je čtenář zvyklý zavádět do praxe a nedojde k vynechávání ani opakování. V intenzivním bude kladen důraz na pochopení celého textu a bude analyzováno, co autor říká a jak to říká.
A dochvilný je ten, přes který si čtenář přečte jen to, co ho zajímá, například z rozsáhlé výzkumné zprávy, která se objeví v nedělníku, si přečte jen sloupek, který napsal fejetonista, se kterým pravidelně souhlasí v hodnocení a přeskočí zbytek doprovodného textu.
