Všestrannost je kvalita dělat různé věci. Říká se, že někdo je všestranný člověk, když má velmi odlišné zájmy a schopnosti.
Vzdělaní lidé jsou ti, kteří vědí o široké škále předmětů: umění, věda, sport... Zájem o nesouvisející znalosti a mimo naši profesi odhaluje všestrannost. A to znamená, že všestranný člověk má otevřený charakter a intelektuální zvědavost v různých oblastech. Někdy se všestrannost používá jako vlastnost, která není zrovna pozitivní, protože se používá jako synonymum pro rozptyl a něco typického pro někoho, kdo není schopen se na něco soustředit.
Oceňujeme proto, že termín všestrannost může mít dva významy (jeden pozitivní a jeden negativní) v závislosti na kontextu.
Všestrannost v pozitivním slova smyslu znamená pluralitu zájmů, iniciativu, zvídavost, vitalitu, zkrátka a je chápána jako cenná vlastnost.
V negativním smyslu je všestrannost považována za ambivalentní, nepraktický postoj, typický pro amatéry nebo nestálé lidi. Dokonce se o tom říká: učeň všeho, mistr ničeho. Existuje hanlivý pocit rozmanitosti.
Oba výklady mohou být platné v závislosti na argumentovaných důvodech. K objasnění debaty může posloužit příklad. Lékař má rád medicínu obecně, zajímá se stejně o všechna odvětví. Tento postoj je pozitivní, protože všechny znalosti jsou užitečné, a zároveň negativní, protože je téměř nemožné specializovat se na jeden obor medicíny, pokud je zájem o všechny. Pokračujeme-li v podobném příkladu, pokud se lékař specializuje na patologické stavy sítnice a v osobním životě má velmi rozmanité koníčky, mluvili bychom o někom všestranném a zároveň specializovaném.
V historii lidstva existuje několik slavných příkladů všestrannosti (v tomto případě v pozitivním smyslu). Vyniká postava Leonarda da Vinciho, renesančního umělce, který maloval, vyřezával, psal a vymýšlel, to vše s velkou zručností. Jeho případ je paradigmatický a skoro by se dalo říci, že je výjimkou, protože hluboké znalosti v různých činnostech jsou vzácné.
