Je určeno termínem omluva na argument, který může být součástí projevu nebo písemného projevu, ve kterém je kladen zvláštní důraz na obhajobu, chválu, chválu nebo ospravedlňování jednání, nečinnosti, nápadu, myšlenky osoby nebo skupiny, která je předmětem předchozího sporu, protože obecně odkazuje na záležitosti, které nejsou v souladu se zákonem nebo ve kterých může být obecné dobro společnosti vážně ohroženo, pokud je pozice obhajována nebo triumfována.
Omluva za trestný čin je široce rozšířeným pojmem, který má v právní oblasti zvláštní význam, protože se trestá většinou zákonů světa, protože úzce souvisí s tím, co jsme zmínili výše, o obraně určitých velmi kontroverzních nebo kriminálních okolností.
Problémy jako např obhajoba eutanazie, což je přivádění nevyléčitelně nemocného člověka k jeho vlastní smrti nebo chválení situací, u kterých se prokázalo, že jsou škodlivé pro obecné dobro, a udržování pořádku ve společnosti nebo komunitě, jako je užívání drog nebo podpora terorismus, otázka tak přítomná v našich dnech, představují některé konkrétní příklady trestného činu omluvy to je dokonce typické pro velkou část trestních zákoníků různých národů.
Například člověk, který si s využitím masového kanálu, jakým je jedno z masových komunikačních médií, uvědomuje výhody, které může mít konzumace té či oné zakázané drogy, se musí nevyhnutelně zodpovědět za tyto výroky. je přijatelné odsuzovat nebo požadovat toto povýšení.
Pojem omluva má dnes poměrně starodávný původ, to znamená, že to není moderní vynález spravedlnosti, ale datuje se a má svůj původ ve starořecké literatuře, přesněji v díle řeckého filozofa Platóna nazvaném Apologie Sokrata, který navrhuje verzi obhajoby, kterou ze sebe během procesu učinil Sokrates, Platónův učitel, že řecký soudce toho pak on následoval ho, aby uvážil, že svými myšlenkami pohrdal athénskými bohy a zkazil mládež. Z toho vyplývá velmi dlouhá trajektorie, kterou tento termín má.
