Koncept odcizený se používá k označení ten člověk, který trpí odcizením.
Odcizení je v podstatě velmi typický psychický stav, který může postihnout lidi a který spočívá ve ztrátě rozumu, buď dočasné, to znamená, že porucha trvá jen chvíli a pak se člověku podaří obnovit normální duševní stav. Nebo pokud se to nepodaří, může to být trvalé odcizení, které jednotlivce navždy ovlivní.
Odcizený člověk je charakterizován ztrátou identity, to znamená, že jedinec potlačuje svou osobnost a pak se stane tvárným vůči tomu, co naznačuje a navrhuje vnější svět. Nebude jednat podle svého vlastního bytí, ale bude jednat zcela opačným způsobem v důsledku stavu odcizení.
Příčin nebo situací, které mohou vést k odcizení člověka, může být více. Obecně platí, že když je jedinec vystaven mnoha a silným tlakům, může upadnout do stavu tohoto typu.
Ekonomická, politická nebo sociální situace, ve které je člověk ponořen, může vést k odcizení.
K tomuto konceptu se přistupuje z různých úhlů pohledu, mimo jiné se tímto fenoménem zabývala sociologie, náboženství a samozřejmě psychologie.
Mezitím, Německý filozof Karel Marx Byl jedním z těch, kdo se s touto situací nejvíce vypořádal, šířil ji svými spisy a projevy.
Marx tvrdil, že soukromé vlastnictví bylo primární příčinou odcizení, které utrpěla nejnižší a nejvíce utlačovaná sociální vrstva společnosti. Jinými slovy, existence sociálních tříd a diferenciace, kterou samy o sobě navrhují, je to, co spouští odcizení u těch, kteří se nacházejí v jejich nejnižších vrstvách.
Marxovým návrhem na překonání tohoto stavu byl exil tříd a jejich diferenciace.
I když je obvyklé, že se toto slovo používá, je důležité zdůraznit, že existují další výrazy, které mají populárnější použití, jako je šílený, narušený, šílený, nevyrovnaný.
Opačným stavem odcizení je stav vyrovnaný, který se vyznačuje tím, že je v rovnováze a dominuje obezřetnost a zdravý rozum.
